Blog

You are here: Home - Blog

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (3. díl)

    Dnes vás Berta zavede do starobylého města Luoyang v čínské provincii Henan, kde je do tamějších skal vytesáno tisíce Buddhů.

    Do Luoyangu jsme dorazili vpodvečer, a tak jsme ještě vyrazili na procházku do města. Na náměstí jsme viděli tohle roztomilé miminko v košíku. Kde má ale tátu, mámu, babičku nebo dědu?

    ​Ááá, tohle bude asi děda. Zrovna si hraje s řetězovým bičem, to je taková zajímavá kratochvíle zdejších tátů a dědů.

    Můj táta si to také vyzkoušel.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (2. díl)

    O prázdninách za námi přiletěli na návštěvu kamarádi táty a mámy a my se všichni společně vydali do provincie Yunnan do jedné zvláštní staré vesnice. Představte si, že lidé tam žijí i na střechách.

    Naše cesta začala kde jinde než na nádraží. Čínská vlaková nádraží jsou plná lidí. Plná tak, že by se hodilo říct: „Bylo tam tolik lidí, že by zrnko rýže nepropadlo.“

    Náš vlak měl zpoždění, a tak jsem už na nádraží měla dost času na focení.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (1. díl)

    Chcete-li se podívat na svět očima čtyřletého dítěte, čtěte prosím dále. Fotografka „Malá dračice“ Berta pro vás připravila následující fotoblog.

    Jmenuji se Berta. Když mi bylo asi tři a půl roku, objevila jsem kouzlo fotografování.

    Tohle jsem já s tátou a mámou.

    Když mi bylo devět měsíců, přestěhovali jsme se do Guangzhou. To je město na jihu Číny. A tohle je naše ulička Vzácného klidu.

    Moji kamarádi – didi (mladší bráška) a jeho ségra jiejie (starší sestřička).>>

  • Mateřská v Číně (13. díl) – O vegetariánství

    Jeden z důvodů, proč se nám v Číně líbí, je zdejší kuchyně. Ta si nás získala od prvního sousta. A od druhého sousta již bylo jasné, že to bude láska na celý život. Čínská kuchyně je velice pestrá a chuťově různorodá, a tak je stále co objevovat. Ať už v restauraci nebo doma, jídla se většinou připravují z čerstvých surovin. V Čechách se nám občas stávalo, že jsme se po jídle sotva dokázali zvednout ze židle, zejména po takových klasikách jako vepřo knedlo zelo, svíčková nebo smažák.… >>

  • Lotosová chodidla

    Určitě jste už slyšeli o zvyku svazování ženských chodidel, který byl v Číně rozšířený až do první poloviny dvacátého století. Americký sinolog J. K. Fairbank, jenž žil se svou ženou ve třicátých letech dvacátého století v Pekingu, píše v knize Dějiny Číny: „Všechny ženy od středního věku výš měly podvázaná chodidla a belhaly se nemotorně na svých pahýlech, jako kdyby měly amputovanou přední část chodidel. Během cestování po venkovských oblastech pěti severočínských provincií jsme nikdy nenarazili na rolnickou ženu přes třicet, která by neměla svázaná chodidla.“ V dnešní době se samozřejmě už holčičkám nožky nepodvazují, nicméně na venkově můžete stále potkat nějakou babičku, která si za svého mladí ještě nohy svazovala.… >>

  • Čínský Hobitín – starobylá vesnice Lijiashan

    Když jsem v roce 2011 poprvé navštívil pitoreskní vesnici Lijiashan (vysl. Li-ťia-šan), měl jsem pocit, že jsem se dostal do Hobitína z románu Pán prstenů. Lidé zde stále žijí v jeskynních obydlích, která jsou vyhloubená do sprašových kopců. Vesnice leží nedaleko Žluté řeky a až do nedávné doby o ní v České republice téměř nikdo nevěděl. Teprve poté, co jsem se o tomto „skvostu“ zmínil svým kolegům z turistického ruchu, rozšířila se sláva „čínského Hobitína“ i v českých luzích a hájích. Dnes už do vesnice Lijiashan vede asfaltová cesta a přijíždí sem více a více turistů, přesto se stále jedná o poměrně nepřístupné místo, kde se čas jakoby zastavil.… >>

  • Mateřská v Číně (12. díl) – Rýžová políčka a Yangshuo

    V polovině června nás v Kantonu navštívila má mamka s neteří. Vzhledem k tomu, že v Číně ještě nebyly, rozhodli jsme s Petrem, že je vezmeme do Zhuangské autonomní oblasti Guangxi. I po těch několika letech života a cestování v Číně nám krajina v Guangxi stále přijde jako jedna z nejkrásnějších. Ne nadarmo slouží jako předloha pro čínskou krajinomalbu a je častým námětem čínské poezie.

    Naše putování začalo v místě, které se jmenuje „Dračí hřbet“. Jedná se o rozsáhlou oblast terasovitých rýžových políček, které byla vybudována už před 650 lety.… >>

  • Ukázka překladů z češtiny do čínštiny

    O co tedy v českých lázních jde? Princip léčení je jednoduchý – s použitím přírodních léčivých zdrojů a vhodné rehabilitace dostat organismus do stavu, kdy dokáže plně využívat svých samoregulačních a samoléčících schopností. Těmito zdroji mohou být léčivé minerální prameny, rašelina, ale také unikátní klimatické podmínky.
    您想知道捷克温泉疗养地是什么样的吗?理疗法的原理很简单——以有疗效的天然资源结合适当的康复治疗技术,使人体能够彻底恢复自身调节以及自疗能力。这些资源不仅包括含有矿物质的温泉水或泥炭,还享有其得天独厚的气候条件。

    O velkém know-how matky Přírody
    大自然母亲的独特“秘方”

    Představte si lázně, kde se v minerálních pramenech nejen koupete, ale díky promyšleným mineralovodům si léčivý pramen můžete načepovat na kolonádě a při procházce lázeňským městem usrkávat.>>

Back to top