Blog

You are here: Home - Blog

  • Auguste François: Čína na počátku 20. století (1902-1904)

    Auguste François (20. srpna 1857 – 4. července 1935, čínským jménem Fang Suya 方苏雅) působil jako konzul v jižní Číně v letech 1896-1904. Nejprve sloužil v Longzhou (spadá do dnešní AO Guangxi), později se přesunul do Kunmingu (provincie Yunnan), kde se mj. snažil od místní správy získat povolení k vybudování železnice spojující provincii Yunnan s Vietnamem. François podnikal řadu výprav po jižní Číně, během kterých intenzivně fotil a točil – záběry z jeho cest patří k nejstarším dochovaným snímkům císařské Číny na konci vlády dynastie Qing (1644-1912).… >>

  • Píseň pro fénixe (4. kapitola)

    4. kapitola

    Po dvou měsících a čtyřech dnech přišel do Zemní vísky Lan-jü.

    Večer před Lan-jüho příchodem postihla Zemní vísku nevídaná bouřka. Když jsem druhý den časně ráno vstal z postele, uviděl jsem na dvorku klečet chlapce. Byl skrz na skrz promočený a oblečení měl celé zablácené. Vedle něho stál muž, bylo mu něco přes třicet let, i on byl promoklý až na kůži, bez ustání si třel ruce a pohledem sledoval učitele. Můj učitel právě krmil krávu v ohradě, házel jí trsy čerstvé trávy, chodil po dvorku sem a tam, aniž by se na Lan-jüho a jeho otce podíval, jakoby ti dva ani neexistovali.… >>

  • Píseň pro fénixe (3. kapitola)

    3. kapitola

    O mnoho let později se mě učitel zeptal, víš, proč jsem tě tehdy přijal za žáka? Odpověděl jsem, máte dobré srdce a bál jste se, že mne můj otec ubije k smrti. Učitel zavrtěl hlavou, mýlíš se, přijal jsem tě kvůli tvým slzám. Zeptal jsem se ho, kvůli jakým slzám? Učitel odpověděl, kvůli těm, které ti vhrkly do očí, když tvůj otec upadl a tys mu pomáhal na nohy.

    Když otec odcházel a já hleděl na jeho vzdalující se postavu, přepadl mě náhle pocit bezmoci.… >>

  • Klášter Hoitong a okolí

    V Kantonu se nachází několik slavných buddhistických klášterů, mezi něž patří i klášter Hoitong (dnes spadá pod městskou část Haizhu). Jméno Hoitong (ve standardní čínštině Haichuang 海幢) odkazuje na mnicha Hoitonga ze Sútry o Buddhově girlandě (Avatansaka sútra), jedné z nejslavnějších súter mahájánového buddhismu. Zajímavé je, že mniši v tomto klášteře cvičili též bojová umění. Není proto divu, že řada čínských kung-fu románů se odehrává právě zde. Mezi hlavní hrdiny těchto románů patří například čchanový mistr Nejvyššího dobra (v kantonštině Jisin simsi 至善禅师), jenž po vypálení jihočínského kláštera Šaolin uprchl právě sem, kde se skrýval před mandžuskými vojáky a vyučoval bojová umění.… >>

  • Mateřská v Číně (16. díl) – Kohoutí ostrov

    Za dávných dob se kolem ostrova Wanzhou často zvedaly divoké vlny, se kterými si jen málokteří rybáři dokázali poradit, někteří se dokonce ani nevrátili z moře zpět. Jednoho dne zde proplouval taoistický mnich, který zpozoroval, že vzdouvající vlny vypadají jako obrovské stonožky útočící na rybářské lodě a ostrov Wanzhou svým tvarem připomíná velkého kohouta. Řekl proto místním rybářům, aby na ostrově postavili klášter a vypustili tam několik kohoutů. Ti se už o stonožky postarají.>>

  • Píseň pro fénixe (2. kapitola)

    2. kapitola

    Když jsem přešel Yinské hory, uviděl jsem Zemní vísku. Tam je domov učitele, se kterým se dnes uvidíme poprvé. V našem kraji máme pět vísek pojmenovaných následovně: Kovová víska, Dřevěná víska, Ohnivá víska, Zemní víska a k tomu ještě naše Vodní víska. Tvoří jeden velký okres, a tak by se tedy nejspíš měl nazývat okres Pěti prvků. Ve skutečnosti se ale jmenuje Nemající sobě rovna. Dům mého budoucího učitele stál uprostřed bujně rostoucího bambusového lesíku, jehož zeleň kontrastovala s hliněnými zdmi stavení.… >>

  • Mateřská v Číně (15. díl) – Stanování na poušti

    Bylo přesně pět hodin odpoledne, když strýček Ge zaklepal na dveře našeho hotelového pokoje. Jste připraveni? Můžeme vyrazit? Ano, odpověděli jsme. V duchu jsem si ještě rekapitulovala, zda máme opravdu všechno – hlavně vodu a teplé oblečení. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ten den mnohokrát opakovala naší zvědavé dcerce – necháme se překvapit.

    Vyšli jsme před hotel, kde už čekala slečna Li, další účastnice naší výpravy. Stejně jako naši dva průvodci – padesátiletý strýček Ge a jeho žena – i ona byla zahalena od hlavy až k patě, přestože byl v Dunhuangu parný den.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (7. díl)

    Během procházky starým Kantonem se rozpršelo do takové míry, že jsme se museli schovat. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.

    A už nám tu zase prší.

    Pejsku, rychle se schovej. Jó, ty máš ale hezký obleček!

    Rozvážkoví strejdové rozváží za každého počasí.

    Jééé, takové obrázky máme doma taky!

    A kalendář už taky máme…

    Tady mají ale hezké dveře!

    Táta říkal, že ti dva pánové na dveřích jsou nějací hodně staří čínští generálové.>>

Back to top