Příběhy z Fuzhou (3. díl) – Návštěva u mistra Lü Yaoqina

V úterý mi psal Wei Li sms – ve středu večer nebude mít čas, pokud chci jít za mistrem, musím jít sám. Mistr bydlí ve starých uličkách pod Yushanem, prý se snadno doptám na školu bojového umění Ziranmen a mistra Lü Yaoqina. Výborně. Mistra si tedy musím najít sám.

Nechtělo se mi do křivolakých uliček samotnému. Tak jsem řekl Zhongyimu. Zhongyi byl můj spolužák. Když jsme se potkávali na lekcích čínštiny v prvních týdnech jazykového kurzu, neměl jsem tušení, jak je na tom s čínštinou a kdo vůbec je, protože v průběhu lekcí vůbec nemluvil. Až později jsem ho slyšel čínsky mluvit. Klidně by mohl studovat magisterský obor pedagogiky se zaměřením na čínský jazyk, který má na Fujian Normal University svou tradici. Čínsky hovořil, četl i psal bez nejmenšího problému. Pouze byl podle svých slov „líný“, a proto studoval v naší jazykové třídě. Bez vynaložení velké snahy patřil k nejlepším studentům naší skupiny.

Co jsem se však dozvěděl až později, bylo to, že také cvičí čínská bojová umění. Zaměřoval se na styly Bagua a Taiji. Byli jsme spolu několikrát cvičit na střeše naší studentské ubytovny a vzájemně sdíleli pohledy na ČBU. Zhongyi měl zájem o silový trénink, protože cítil potřebu fyzicky zesílit. Navrhl jsem mu společnou návštěvu u mistra Lü. Lü shifu vedl mimo jiné i lekce liangongu, tradičních metod posilování pro účely bojových umění. Zhongyi vřele souhlasil. Byl jsem rád, že nejsem na tajemnou cestu sám.

Ve středu v šest hodin večer jsme s Zhongyim měli sraz před ubytovnou. Chtěl jsem vyrazit o něco později, ale můj kolega trval na tom, že musíme mít dostatečnou časovou rezervu. Nastoupili jsme na autobus za naší studentskou ubytovnou a jeli vstříc novým zážitkům. Tentokrát jsme nevystoupili na Yushanu, ale o dvě zastávky dál. Z toho místa to mělo být podle mapy k mistrovu domu nejblíže. Po cestě jsem se Zhongyiho vyptával na jeho zkušenosti s tréninkem Bagua v Indonésii. Jeho učitel byl Indonésan, ale studoval osm let v Beijingu u vyhlášeného mistra. Poté se vrátil zpět do Jakarty a otevřel si školu.

Dvě zastávky za Yushanem jsme vystoupili. Po zběžném průzkumu okolí a konzultaci mapy jsme vyrazili k úzkým uličkám zformovaným z na sebe těsně nalepených nízkých domků. Naproti nim se tyčil luxusní hotel s parkovištěm plným nablýskaných aut. To byl kontrast oproti zaprášeným a temným uličkám staré zástavby. Procházeli jsme kolem nízkých šedých staveb a snažili se najít nějaký orientační bod. Po několika odbočkách jsme bezradně usoudili, že bude nejjednodušší se na cestu někoho zeptat. Najít živou duši v tomto uzavřeném světě nebylo tak lehké. Když jsme po další zatáčce uviděli na konci ulice postavu, zrychleným krokem jsme se k ní vydali. Byl to muž v středních letech, který se na nás podíval s pozdviženým obočím. Zhongyi vypadal jako Číňan, ale bílý cizinec v této části města asi není běžná podívaná.

Zhongyi iniciativně neznámého chodce oslovil: „Qingwen, ziranmen tiyuguan zai nar?“ „Prosím Vás, kde se tu trénuje styl Ziranmen?“ Muž se na něj nechápavě podíval. Vysvětlil jsem: „Hledáme mistra Lü Yaoqina, bydlí tu někde poblíž.“ Muž se zamračil. „Nevím, kde bydlí.“ Odvětil. To mi nepřišlo jako uspokojující odpověď, nicméně jsem čekal, že muž nebude příliš sdílný. Kdoví kolik lidí se tu po mistrovi ptá, dost možná jen zapírá. „Jsme s mistrem domluvení, čeká nás“ vysvětlil jsem. Po chvíli přemýšlení nám muž začal popisovat cestu. Asi se dovtípil, kam že to chceme. „Je tu místo, kde se cvičí bojové umění, o dvě ulice dál.“ Pak začal popisovat cestu, ale u třetí zatáčky jeho popisu jsem se ztratil. Když se k mému zmatenému výrazu přidal i nechápavý Zhongyiho pohled, muž asi usoudil, že nejjednodušší bude nás tam zavést. „Zou ba!“ „Pojďte!“ pobídl nás a vyrazil rychlým krokem vpřed. Následovali jsme ho a po chvíli chůze a odboček jsme dorazili ke dveřím, u kterých se muž zastavil. Nebyly to vlastně dveře, spíš zdobeně kovaná mříž, která chránila vchod do domu. Podíval jsem se po stranách dveří po zvonku. Nebyl tam. Nic na způsob klepadla, zvonu, něco čehokoli, co by přivolalo pozornost zevnitř domu.

Náš průvodce se chopil iniciativy a hlasitě zavolal na muže, který se vynořil z jedné místnosti uvnitř. Muž se otočil a přišel ke dveřím. Chvíli s naším průvodcem něco domlouvali v místním dialektu, pak nově příchozí energicky kývl a odspěchal pryč. Náš průvodce se usmál a ujistil nás, že mistr Lü za chvíli přijde. „Hao le, xiexie ni de bangzhu“ „Díky za Vaši pomoc“ poděkoval jsem. Muž nás opustil a zůstali jsme s Zhongyim v úzké uličce sami. Ze zamyšlení mě vytrhlo rachocení klíče v zámku. Brána se otevřela a vevnitř stál šlachovitý muž, více než šedesátiletý, s rovným držením těla, svědčícím o dlouholetém tréninku bojových umění. „Pojďte dál, už na vás čekám“ pozval nás dovnitř mistr Lü.

O autorovi:

Bc. Libor Mattuš
Absolvent oboru Kulturní studia Číny na Masarykově univerzitě v Brně. Poskytuje služby v oblasti výuky, překladů a tlumočení čínštiny. Je aktivním zájemcem o metodologii výuky čínského jazyka a prezentační/komunikační dovednosti. Mezi jeho další zájmy patří tradiční čínská medicína (TČM), čínská bojová umění (ČBU), taoismus císařského období a setkávání s přáteli z Evropy i jihovýchodní Asie.

Kontakt:
Tel.: +420 607 789 539
Email: CinstinaVleze@seznam.cz
www.cinstinavleze.cz