Tabák v čínské společnosti

Sice jsem nekuřák, přesto mě velmi zaujala starší knížka od Lucie Olivové zvaná Tabák v čínské společnosti 1600–1900. Je to úžasně čtivá historická studie o tabáku v Číně – od jeho uvedení do Číny na začátku 17. století až do 20. století, kdy cigarety nahradily dlouhé bambusové dýmkyšňupací lahvičky. Dozvíte se nejen to, jak se tabák do Číny dostal, ale třeba i to, že se na tabák nahlíželo z hlediska tradiční čínské medicíny jako na lék, zejména na malárii a na zapuzení chladu. Je vskutku pozoruhodné, že čínští lékaři psali především o jeho léčebných účincích a pouze okrajově se zmínili o jeho škodlivých účincích. To byl pravděpodobně také jeden z důvodů, proč se tabák rozšířil do všech společenských vrstev. Evariste-Régis Huc, misionář z řádu sv. Lazara, jenž v Číně pobýval v letech 1839–1846, píše:

V Číně kouří všichni bez rozdílu: mužové, ženy, děti, a to téměř bez přestání. Pracují, procházejí se, jezdí, píší, orají s dýmkou v ústech. Při obědě učiní se přestávka, aby bylo lze vykouřiti dýmku tabáku, probudí-li se kdo v noci, zapálí si bez odkladu dýmku. Již z toho lze seznati, jaká péče se věnuje pěstování tabáku v říši, kde žije více dvou set milionů kuřáků, nepočítaje Mongoly a Tibeťany, kteří kupují své zásoby tabáku taktéž na trzích čínských.

Dnes již Číňané nekouří tak jako dříve (minimálně ženy a děti ne), nicméně dle posledních zpráv (červen 2015) je v Číně pořád obrovské množství kuřáků, konkrétně více než 300 milionů! Někteří moji klienti s tímto číslem nesouhlasí, protože na místech, kam se dostanou, obvykle potkají jen pár kuřáků, někdy ani to ne. Zapomínají ale, že se jedná o turistické lokace, kde je ve většině případů kouření zakázané. Dostanou-li se však na periferii či do menšího města nebo na venkov, situace je rázem jiná. Zajímavý je nový zákon o kontrole kouření, v Pekingu, který vstoupil v platnost 1. června 2015. Na řadě veřejných míst v hlavním městě Číny by měl nyní platit přísný zákaz kouření – kuřáci, kteří zákon poruší, mohou dostat pokutu 50 až 200 yuanů (cca 200 až 800 Kč).

V knize se také dočtete o zvyklostech, které souvisejí s tabákem. Přišel-li na návštěvu host, považovalo se za zdvořilé mu nabídnout tabák na uvítanou (vedle čaje a lihoviny). S tímto jednáním přicházím do styku i v dnešní době – jak v práci (zejména na tlumočení), tak i v soukromém životě, kdy se setkávám s novými lidmi či starými kamarády, kteří nikdy neopomenou nabídnout cigaretu. Jako nekuřák zdvořile odmítám, nicméně jsem byl už mnohokrát svědkem toho, kdy nějaký čínský nekuřák cigaretu přijal, protože nechtěl urazit druhou stranu. Dokážete si asi představit, jak to následně vypadá, když se nekuřák snaží kouřit cigaretu. :-)

Historická studie také obsahuje unikátní ukázky z poezie a literárních povídek, které se vážou k tabáku. Např. učenec Lu Yao 陆耀 z 18. století napsal Příručku o kouření 烟谱, v níž se mj. pojednává o tom, kdy se kouřit má, kdy se kouřit nesmí, kdy je vhodné kouřit s mírou a kdy je nerozumné kouřit.

Kouřit se doporučuje
1) ráno hned po probuzení,
2) po jídle,
3) když přijde návštěva,
4) při psaní,
5) když tě unaví četba,
6) když čekáš hosta a on nepřichází,
7) když tě tíží smutek,
8) když na stole není pálenka ani pamlsky.

Kouřit je zakázáno
1) když posloucháš hru na citeru qin,
2) když krmíš jeřáby,
3) když se hovoří o vznešeném tématu,
4) když se obdivuješ kvetoucím slivoním,
5) když provádíš obřady na uctění předků,
6) když jsi na audienci v císařském paláci,
7) když sdílíš lože s krasavicí.

Kouření se má omezit
1) při tvorbě hlenů,
2) při potížích s dechem,
3) když nám hostitel nenabídne tabák,
4) když přijde nevítaný host,
5) když zapaluješ dýmku a ona nechytá.

Je nerozumné kouřit
1) na koni,
2) pod pokrývkou,
3) když spěcháš,
4) máš-li prázdnou peněženku,
5) při procházce spadaným listím,
6) v rákosové loďce,
7) u hromady starého papíru.

Ať už tabák kouříte či nikoliv, doporučuji vám si tuto knihu přečíst. Rozhodně se nejedná o propagaci tabáku, nýbrž o důkladnou studii kuřácké kultury v Číně, která je v současnosti největším výrobcem i konzumentem tabáku. Přiznám se však, že když jsem četl některé ukázky ze spisů o tabáků, dostal jsem chuť ho okusit. :-) Na závěr uvádím báseň od jiného učence z 18. století, který opěvuje tabák.

Když mám sucho po pálence, když se obchod nedaří,
když je zima, když chci snít,
tehdy buď mým společníkem,
na tebe myslím ze všeho nejvíc.
Soupeříš s čajem, pálence se vyrovnáš.
Což tě někdo nepoznal?

Převzato z knihy Tabák v čínské společnosti 1600–1900 od doc. Lucie Olivové, M.A., Ph.D., DSc.
kniha_tabak