Starobylá vesnička v Yunnanu – jak se žije na střeše?

DSC_2609_panorama

Vesnička Chengzi (vysl. Čcheng-c’) se nachází v jihozápadní provincii Yunnan v okresu Luxi, který spadá do autonomní prefektury Honghe. Tuto oblast obývá více než deset národnostních menšin, z nichž nejpočetnější jsou zejména Haniové, Yiové a Miaové. Oproti vyspělým velkoměstům jako např. Peking, Šanghaj či Kanton je autonomní prefektura Honghe jaksi pozadu – místo traktorů zde uvidíte vodní buvoly a místo mobilních telefonů zase vodní dýmky, ze kterých místní lidé pokuřují od rána do večera a od večera do rána.
V tomto kraji, kde lišky dávají dobrou noc, se rozkládá ojedinělá vesnička Chengzi. Doprava v rozvojové oblasti je pro našince (ale i Číňany z jiných provincií) poměrně složitá, zvlášť pokud nemáte vlastní auto. Bez znalosti čínštiny není takřka možné, abyste tento „ráj na Zemi“ našli.

Na úbočí dvě stě metrů vysokého kopce, který místní lidé nazývají Fénixův pahorek, se rozkládá vesnička Chengzi. Z dálky vypadá jako plástev medu či schody šplhající se po svahu až k samotnému vrcholku kopce. Před vesničkou se prostírají políčka rýže a lotosů, z nichž tu a tam vyčuhuje strašák oblečený do starých šatů. Idylický obraz dokreslují vesničané s vodními buvoly, usměvavé staleté babičky a kouř stoupající z vesnických obydlí.
Právě tradiční obydlí národnostní menšiny Yi jsou největším unikem tohoto místa – stěny ze sušených nepálených cihel a vodorovné hliněné střechy, které stupňovitě propojují jednu domácnost s druhou. Podklad vodorovných střech tvoří dřevěné trámy společně s větvičkami a slámou, na které se pak nanáší dusaná hlína. Tyto vodotěsné střechy jsou vlastně plošiny, na nichž místní lidé odpočívají, suší úrodu či se potkávají se sousedy. Chcete-li zajít k někomu na návštěvu, stačí pouze vylézt na svou „střechu“ a rázem se ocitnete o úroveň výš, tj. u sousedova domu. Tradiční domy národnostní menšiny Yi mají ještě další zvláštnost, totiž že v zimě uchovávají teplo a v létě chladí. Navíc jsou velmi bytelné a odolávají erozi.
Legenda o objevu hliněných domů říká, že si kdysi jakýsi mladík z národnostní menšiny Yi po tři dny a tři noci na Fénixově pahorku lámal hlavu nad lepším bydlením (v té době se prý bydlelo v jeskyních). Nakonec pokácel šest set šedesát šest kaštanovníků a donesl devět set devadesát devět kýblů hlíny. Z hlíny vytvořil zdi a ze dřeva vodorovné střechy, které ještě pokryl dusanou hlínou. Vznikla tak vesnice, ve které byly domy navzájem terasovitě propojeny – vesnička Chengzi.

Jiná pověst zase praví, že si předci národnostní menšiny Yi na Fénixově pahorku vybudovali z hlíny a jediného kmene stromu dvacet čtyři obydlí, které jsou dnes nejstaršími domy ve vesnici. Kdo ví, kolik těch stromů a kýblů hlíny nakonec bylo, každopádně jedno je jisté – obydlí ve vesničce Chengzi patří k nejzachovalejším hliněným obydlím v celé Číně.
V dřívějších dobách to vlastně nebyla vesnice, ale městečko obehnané hradbami, ve kterém sídlil náčelník. Ve druhé polovině patnáctého století sem totiž přesídlil náčelník národnostní menšiny Yi, Ang Gui, který z vesničky Chengzi učinil jedno z politických, ekonomických a kulturních center jižní části provincie Yunnan. Nespoutaný náčelník Ang Gui nicméně neposlouchal rozkazy císařského dvora, a tak byl brzy zbaven své funkce. To s sebou nevyhnutelně přineslo i další boje o moc a pustošení náčelníkova sídla, ze kterého se do dnešních dob zachovala pouze jediná síň. Jedná se o nejvyšší stavbu ve vesnici, která byla přestavěna ve chrám Božské síly. Od náčelníkova sesazení se do vesničky stěhovalo více a více etnických Číňanů, takže dnešní podoba je směsice čínské a yiské architektury. Dokonce lze tu a tam vidět čínské střechy s rovnými hřebeny a střešními přesahy.
Ve vesnici se také narodilo několik slavných generálů, z nichž nejslavnější byl generál Li Dekui z druhé poloviny devatenáctého století, jenž získal od císařského dvora titul „neohrožený válečník“. Na stáří se vrátil zpět do svého obydlí, které je dnes největším hliněným domem ve vesnici. Náčelníci a generálové už zde nežijí, nicméně jejich sláva se stále vznáší nad střechami hliněných domů.

V důsledku rozvíjejícího se turismu se u vchodu do vesničky Chengzi platí vstupné ve výši padesáti yuanů (cca dvě stě korun) – naštěstí další komercializace zde zůstává pozadu, a tak vám nikdo nebude nutit tuctové suvenýry či se vás snažit přesvědčit, ať jdete bydlet do jeho hotelu. Na hotel v západním slova smyslu zde nenarazíte, můžete ale přespat v některém z „domácích“ hostelů, tj. u někoho doma, kdo část svého obydlí přeměnil na pokoje pro hosty.
My jsme se ubytovali v hostelu Zelený bambus u paní Li, která pro nás také vařila místní lahůdky. Pokud pršelo, jedlo se uvnitř, za hezkého počasí jsme jedli na střeše, odkud se naskýtá nádherný výhled na celou vesnici. Střecha je vůbec nejlepší místo na to, jak zažít atmosféru celé vesničky. Můžete tu pokojně vysedávat, popíjet čaj a pozorovat vesničany, kteří dělají to samé – posedávají, popíjejí či pokořují na střeše svého obydlí. Střecha také může sloužit jako výběh pro slepice či kachny, můžete si tu ale i také zacvičit.
Na rozdíl od jiných starobylých vesniček a městeček v Číně, které se pod vlivem masového turismu pozvolna mění ve skanzeny, tato vesnice je místo, kde se stále žije původním životem. Chcete-li zažít skutečný čínský venkov (např. i se žumpou, do které spadla naše dcera Berta), volba je jasná – vesnička Chengzi!