Fotoblog – Čína očima Malé dračice (3. díl)

Dnes vás Berta zavede do starobylého města Luoyang v čínské provincii Henan, kde je do tamějších skal vytesáno tisíce Buddhů.

dscn1546a

Do Luoyangu jsme dorazili vpodvečer, a tak jsme ještě vyrazili na procházku do města. Na náměstí jsme viděli tohle roztomilé miminko v košíku. Kde má ale tátu, mámu, babičku nebo dědu?

dsc_9995a

​Ááá, tohle bude asi děda. Zrovna si hraje s řetězovým bičem, to je taková zajímavá kratochvíle zdejších tátů a dědů.

dscn1550a

Můj táta si to také vyzkoušel. Prý ale raději zůstane u kung-fu.

dsc_9703a

Starobylé město Luoyang vypadá v noci jako z nějaké pohádky.

dscn1524a

Teď již ale do jeskyní Longmen, kvůli kterým jsme sem přijeli. To místo opravdu stojí za vidění! No jen se pojďte se podívat…

dscn1450a

To je ale děravá skála, co? Jenž to nejsou ledajaké díry, ale jeskyňky, uvnitř kterých jsou kamenné sošky. Některé malé jako můj prst, jiné zas o dost větší. Sošek buddhů a jeho učedníků je tam prý okolo sto tisíc! Já jsem ale u čísla tři sta osmdesát osm přestala počítat. Tak nevím.

dscn1485a

Tenhle strejda Buddha měří sedmnáct metrů a je tam ze všech nejvyšší. Každé ráno, než začnu cvičit, si i já takhle sednu a u toho říkám „óóón“. Jenže já u toho trochu zívám a taky se mi ještě nedaří takový pěkný lotosový sed. Strejda Buddha asi cvičí o dost déle než já.

dscn1446a

Počasí se toho dne opravdu vyvedlo. Sluníčko svítilo a my si spokojeně vykračovali a užívali si tu krásu kolem.

dscn1412a

Tenhle starý pán se k nám přidal hned na začátku naší procházky. Musela jsem si trochu přivyknout na jeho přízvuk, ale po chvilce jsme mu už docela rozuměla. Ptal se mě, kolik mi je let, odkud jsem, kam chodím do školky a tak.

dscn1394a

Kromě soch se tu taky nachází buddhistický klášter. Pojďme se tam podívat.

dscn1519a

Jo, to bych nebyla já, abych si cestou neudělala pár selfíček. Tady vlastně nefotím sebe, ale svoji kamarádku Kittynku. A to azurové nebe nade mou. Ach, to jsou barvy!

dscn1537a

Bubnová věž je dnes v klášteře asi již jen na okrasu. Alespoň my jsme neslyšeli, že by někdo úderem do bubnu oznamoval, že je právě čas na malou svačinku.

dscn1534a

Naproti bubnové věži stojí věž zvonová. Prý dříve neměli hodinky, a tak se tlouklo do bubnů a zvonů, aby lidé věděli, kolik je hodin.

dscn1535a

Uvnitř kláštera.

dscn1552a

Co si asi ta paní přeje? Teto, ať se Ti splní všechna přání!

dscn1543a

Jééé, zlaté rybky, ty mám ráda. Teď je ale už čas vydat se zpátky do hotelu. Večer nám jede vlak, který nás zaveze do Xi’anu. O tom ale zas příště.