Fotoblog – Čína očima Malé dračice (5. díl)

dscn1702

Tak jsme tu – v Pekingu.

dscn1678

Táta nás vzal na jedno pekingské náměstí, které je prý známé po celém světě. Jmenuje se náměstí Nebeského klidu – moc pěkné jméno, že?

dscn1681

​Ten den bylo sluníčkové počasí, které přeje pěkným fotkám. Skoro každý měl takovou dlouho tyč a na ní telefon, kterým se fotil.

dscn1723

Z Pekingu to není daleko na Velkou čínskou zeď.

dscn1778

My jsme spali u téhle tety, která má svůj hotýlek hned u Zdi.

dscn1717

Teta nám připravila vynikající domácí plněné taštičky. Ham, to byla dobrota! Když jsme měli bříška plná, mohli jsme konečně vyrazit na Zeď.

dscn1727

Tohle je pan Prasátko. Potkali jsme se v hotelu a on se nabídl, že nám bude dělat průvodce.

dscn1732

Říkal, že v zimě sem moc lidí nejezdí. A opravdu, nikdo tu nebyl! Šli jsme po Zdi asi tři hodiny a pořád nebylo vidět jejího konce. Je to ale dlouhá zeď!

dscn1785

Když jsme se vraceli zpátky do hotelu, šli jsme kolem tohoto stavení. Lidé si často lepí na vchodové dveře tyto dva fousaté pány, kteří prý ochraňují celou domácnost.

dscn1788

Ta babička má ale malinký domeček. Sice malý, ale stojí hned vedle Zdi. A to je prima.

dscn1847

Když jsme se vrátili zpátky do Pekingu, byla všude ohromná mlha. Táta říkal, že je to smog a že to tu takhle často vypadá.

dscn1831

Ptačí hnízdo ve smogu.

dscn1829

Vodní kostka ve smogu.

dscn1849

Raději jsme šli do restaurace. Byli jsme v Pekingu, a tak jsme si nemohli nechat ujít tamější specialitu – pekingskou kachnu!

dscn1879

Už nám ji pan kuchař porcuje. Pozor Pepino, ať tě taky nerozkrájí!