Mateřská v Číně (17. díl) – Hurá do školy

Když jsme se stěhovali do Číny, nebyl naší dcerce ještě ani rok. Tehdy jsme si říkali, že až nastane čas mateřské školy, vrátíme se do České republiky. Jenže jsme se nevrátili a Malá dračice začala v Kantonu chodit do místní školky, kde se jí moc líbí. Tři roky ve školce utekly jako voda a brzy nadejde čas, aby zasedla do školní škamny. Nyní přemýšlíme o tom, že ji zapíšeme do čínské školy v Kantonu, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

skolka_1

Před několika měsíci se mě čínští známí začali ptát, kam bude chodit Malá dračice do školy. Když odpovím, že bychom ji chtěli zapsat do zdejší školy, okamžitě se ptají, kterou školu jsme pro ni vybrali. Následně přidají svou vlastní zkušenost či zkušenost někoho blízkého a vypraví o tom, jak vybírali školu oni. Jak jsme brzy zjistili, není vůbec jednoduché najít školu pro své dítko. Pokud má člověk dostatek peněz nebo vlivné známostmi, pak je to samozřejmě mnohem jednodušší. Snazší je to i pro rodiče, kteří mají trvalé bydliště v Kantonu, protože jejich dítě má nárok na přijetí do zdejší státní školy. Ti rodiče, kteří zde trvalý pobyt nemají (a takových je v našem okolí většina), a přesto chtějí, aby tu jejich dítko chodilo do státní školy, musí škole věnovat tzv. sponzorský příspěvek na šest let studia. Ten se pohybuje od 50 000 jüanů výše (cca 175 000 korun), nezřídka třeba i 100 000 jüanů (cca 350 000 korun). Kromě tohoto příspěvku pak musí ještě platit, stejně jako rodiče s trvalým bydlištěm v Kantonu, pár set jüanů měsíčně, tj. výdaje na školní pomůcky, stravné aj.

na_dvorku
Vzhledem k tomu, že nevíme, zda budeme chtít v Číně zůstat ještě šest let, zavrhli jsme možnost studia ve státní škole a rozhodli se pro studium v soukromé škole. Těch je v Kantonu celá řada. Sponzorský příspěvek se v soukromých školách většinou neplatí, platí se však školné, které se může pohybovat od 8 000 jüanů výše (cca 28 000 Kč) za pololetí. Nicméně se ukázalo, že ani do takovéto školy není jednoduché dítě přihlásit.

To jsme poznali, když jsme se šli zeptat do nedaleké školy, jak bude probíhat zápis do první třídy. Chtěli jsme se spojit s ředitelem, popř. s osobou zodpovídající za nábor nových žáků. V Kantonu jsou však školy hlídané a cizí osoby nemají přístup do školního areálu. Požádali jsme proto pana vrátného, zda by nám mohl dát kontakt na někoho, kdo zodpovídá za zápis do první třídy. Odpověděl, že pouze hlídá školu a že žádné kontaktní informace nemá. Doporučil nám, abychom přišli odpoledne v pět hodin, kdy učitelé odchází ze školy, a s trochou štěstí odchytili nějakého učitele. Tento způsob získávání informací se nám příliš nezamlouval, a proto jsme se na lov učitelů nevypravili. Když jsem pověděla o této zkušenosti několika známým, k mému údivu nebyli tímto postupem překvapeni. Bohužel nám ani nedokázali poradit, jakým jiným způsobem informace získat.

Po nějaké době se nabídl jeden blízký kamarád, který se zná s ředitelem nedaleké soukromé školy, že se ho zeptá na zápis prvňáčků. Ředitel kamarádovi doporučil, ať nejdříve do školy zašleme životopis Malé dračice. V tamější škole si totiž na základě životopisu vybírají žáky k přijímacímu pohovoru, který rozhodne o jejich přijetí. Nicméně jsme netušili, jak takový životopis budoucího čínského prvňáčka má vypadat. Kamarád nám proto zaslal ilustrační životopis chlapce ze základní školy, ve kterém je na osmnácti stránkách řada diplomů a certifikátů. Samozřejmě nechybí ani hodnocení od jeho učitelů. Nechali jsem se inspirovat a v podobném duchu vytvořili životopis naší Malé dračice. Bez diplomů, zato s mnoha úžasnými fotkami – Dračice cvičí kung-fu, Dračice na kroužku kreslení, Dračice na kurzu plavání, Dračice se zajímá o čínskou kulturu aj. Nechybělo také hodnocení ze školky od paní ředitelky. Snad bude dvanáct stránek životopisu stačit k tomu, aby si ji do školy pozvali…