Author

You are here: Home - Author: Cuiniao

  • Píseň pro fénixe (10. kapitola)

    10. kapitola

    Už si nevzpomínám, ve kterém roce můj soubor vlastně vznikl. Tehdy mi bylo asi devatenáct, nebo možná dvacet? Často si v noci snažím vybavit alespoň nějaké útržky vzpomínek na tu dobu. To, co se mi podaří z paměti vylovit, ale s mým souborem víceméně nesouvisí, jako bych měl v paměti nějakou skulinu, kterou se na povrch neodbytně derou jen samé podružnosti, a já ji nedokážu utěsnit.

    Nejvíc mně v paměti utkvěla vzpomínka na Jou Siou-č‘, která utekla se svým milým.… >>

  • Píseň pro fénixe (9. kapitola)

    9. kapitola

    Lan-jü se vracel domů. Šel směrem k vycházejícímu slunci, celá jeho postava se koupala v nádherné záři ranních červánků. Stál jsem na hliněné zídce, kterou byla obehnána Zemní víska, a pozoroval, jak se jeho postava ztrácí a zmenšuje v dáli. Slunce vyjde i zítra, svého spolužáka Lan-jüho už ale neuvidím. Jak nečekaně do mého života Lan-jü přišel, tak z něj i odešel, jako kdyby se přede mnou měl objevit v tom deštivém dni a odejít v oslnivé záři dnešního slunce.

    Včera jsme měli bohatou večeři.… >>

  • Píseň pro fénixe (8. kapitola)

    8. kapitola

    Přišlo jaro.

    Jaro na venkově je nerozlučně spjato s různými obřady. Tak například u nás v okrese slavíme s příchodem jara Svátek ducha obilí. V předvečer setí obilí si v každé vesnici nachystají obětiny, staří i mladí jdou na největší pole své vesnice a tam obětují obilnému duchu; uplyne sotva několik dní a už je tu vítání bůžka domácího krbu, mezi obětinami nesmí chybět prasečí hlava ani jáhlový nákyp. Staří lidé říkají, že na nebesích jáhlový nákyp nemají, tady na zemi je to ta jediná věc, kterou mu lidé mohou nabídnout, aby ho pozdrželi u sebe doma; když je o něj postaráno, slaví se svátek Sušení květin, během kterého se uctívá bůh slunce a bohyně květin, jde tu hned o dvě božstva, na obětinách se pochopitelně nemůže šetřit – med, rýže, květy sušených chryzantém a taky kulaťoučké kukuřičné koláčky.… >>

  • Píseň pro fénixe (7. kapitola)

    7. kapitola

    Učitel mi podal šalmaj. Byla malá, strojek měla ze třtiny, rourku měděnou, tělo bylo z bílého dřeva a část měděného roztrubu pokrývaly skvrny. Jemně jsem ji pohladil, byla ještě menší než ta Lan-jüho, já jsem byl ale víc než spokojený, konečně jsem si mohl zahrát na šalmaj. Ze všech sil jsem se štípl do stehna na důkaz toho, že se mi to nezdá, bolelo to jako čert.

    Tuhle mi kdysi dal můj učitel, je to moje první šalmaj.… >>

  • Píseň pro fénixe (6. kapitola)

    6. kapitola

    Teprve až když jsem se vrátil do Zemní vísky, dozvěděl jsem se, že se Lan-jümu v ohybu řeky už podařilo nasát vodu.

    Lan-jü se mě hned vzrušeně vyptával, jak dlouho jsem nasával rákosovým stvolem já. Spočítal jsem to na prstech a řekl, že mi to trvalo víc jak jeden a půl měsíce. Mě na to stačilo deset dnů. Prohlásil Lan-jü pyšně. Byl jsem z toho trochu sklíčený. Učitel a všichni ostatní přece říkají, že jsi nadanější.… >>

  • Mateřská v Číně (22. díl) – Na základní škole v Kantonu

    Ahoj, jmenuji se Berta, v Číně mi ale přezdívají Malá Dračice (Xiao Longnü) – tak mi říkají i ve škole, do které jsem nastoupila minulý rok v září.

    Moje škola stojí v historické části Kantonu. Musím říct, že ji rodiče opravdu dobře vybrali, jen pár kroků od školy totiž prodávají tu nejlepší kopečkovou zmrzlinu! Dost možná na ni chodili i slavní bojovníci, o kterých mi táta vyprávěl. Prý před mnoha a mnoha lety žilo v okolí několik slavných mistrů umění boje, jenom nevím, jestli měli stejně jako já s tátou rádi čokoládovou zmrzlinu, nebo jestli jim chutnala durianová, tu má zase ráda máma.… >>

  • Mateřská v Číně (21. díl) – Uvítací ceremoniál pro žáky prvního ročníku

    O letních prázdninách oslavila Berta své šesté narozeniny, a tak nadešel čas, aby i ona usedla do školní lavice. Učitelé v soukromé základní škole Wakiu v Kantonu, do které jsme Bertu zapsali, připravili pro žáky prvního ročníku uvítací ceremoniál v konfuciánském duchu…

    Prvňáci při uvítacím ceremoniálu v základní škole Wakiu v Kantonu.

    Vystoupení starších žáků – sborová recitace vybraných pasáží z knihy o mravní výchově dětí a žáků.

    Rodiče svým malým konfuciánům nasazují slavnostní čapku.

    Děti symbolicky vykročily na cestu, která nikdy nekončí – vzdělávání.… >>

  • Mateřská v Číně (20. díl) – Sbohem, Nebeská radosti!

    Každou důležitou etapu v životě je třeba náležitě oslavit, uzavřít jednu kapitolu, aby mohla začít ta další. V mateřské škole Nebeské radosti v Kantonu, kterou Malá dračice navštěvovala, se s dětmi rozloučili opravdu velkolepě.

    Ahoj, jmenuji se Siao Lung Nü (Malá dračice), českým jménem Berta, v srpnu mi bude šest let a v září půjdu do první třídy.

    Když nejstarší děti odchází ze školky, připraví pro ně paní učitelky závěrečnou besídku.

    Tohle jsme my, děti ze školky Nebeské radosti – vpředu stojí ti, kteří půjdou v záři do školy, vzadu stojí kamarádi, kteří si musí na první třídu ještě jeden rok počkat.… >>

  • Mateřská v Číně (19. díl) – Průtrž mračen

    Ještě před pár dny bylo v Kantonu jak ve výhni, pot se řinul po těle od rána do večera a od večera do rána, vedro bylo opravdu ubíjející. Občas zapršelo, ale po chvilce úlevy ve formě slabého deštíku či pořádného lijáku nastalo opět horko jako v sauně. To, co přinesla páteční průtrž mračen, důsledek nedalekého tajfunu Ewiniar, bylo ovšem pořádně osvěžující. Sami starousedlíci říkali, že takovou vodu zde už mnoho let nezažili.

    Asi před dvěma týdny začalo pršet a od té doby s kratšími přestávkami prší pořád.… >>

  • Mateřská v Číně (18. díl) – Pelyňkové bochánky

    Třetí den třetího lunárního měsíce se v autonomní oblasti Guangxi (vysl. Kuang-si) slaví svátek Třetího třetí. Letos připadl tento den na osmnáctého dubna gregoriánského kalendáře. Svátek lidových písní, jak se také tomuto svátku říká, je pro lidi z národnostní menšiny Zhuang (vysl. Čuang) jeden z nejdůležitějších svátků z celého roku. Proč právě lidových písní? Protože zpěv je od nepaměti vášní všech Zhuangů.

    Ve středu, tj. 18. dubna, mi zavolala čínská kamarádka, která pochází z výše zmiňované autonomní oblasti, abych přišla k ní domů, že právě připravují nějaké sváteční dobrůtky.… >>

Back to top