Čínská kultura

You are here: Home - Čínská kultura

  • Píseň pro fénixe (3. kapitola)

    3. kapitola

    O mnoho let později se mě učitel zeptal, víš, proč jsem tě tehdy přijal za žáka? Odpověděl jsem, máte dobré srdce a bál jste se, že mne můj otec ubije k smrti. Učitel zavrtěl hlavou, mýlíš se, přijal jsem tě kvůli tvým slzám. Zeptal jsem se ho, kvůli jakým slzám? Učitel odpověděl, kvůli těm, které ti vhrkly do očí, když tvůj otec upadl a tys mu pomáhal na nohy.

    Když otec odcházel a já hleděl na jeho vzdalující se postavu, přepadl mě náhle pocit bezmoci.… >>

  • Klášter Hoitong a okolí

    V Kantonu se nachází několik slavných buddhistických klášterů, mezi něž patří i klášter Hoitong (dnes spadá pod městskou část Haizhu). Jméno Hoitong (ve standardní čínštině Haichuang 海幢) odkazuje na mnicha Hoitonga ze Sútry o Buddhově girlandě (Avatansaka sútra), jedné z nejslavnějších súter mahájánového buddhismu. Zajímavé je, že mniši v tomto klášteře cvičili též bojová umění. Není proto divu, že řada čínských kung-fu románů se odehrává právě zde. Mezi hlavní hrdiny těchto románů patří například čchanový mistr Nejvyššího dobra (v kantonštině Jisin simsi 至善禅师), jenž po vypálení jihočínského kláštera Šaolin uprchl právě sem, kde se skrýval před mandžuskými vojáky a vyučoval bojová umění.… >>

  • Píseň pro fénixe (2. kapitola)

    2. kapitola

    Když jsem přešel Yinské hory, uviděl jsem Zemní vísku. Tam je domov učitele, se kterým se dnes uvidíme poprvé. V našem kraji máme pět vísek pojmenovaných následovně: Kovová víska, Dřevěná víska, Ohnivá víska, Zemní víska a k tomu ještě naše Vodní víska. Tvoří jeden velký okres, a tak by se tedy nejspíš měl nazývat okres Pěti prvků. Ve skutečnosti se ale jmenuje Nemající sobě rovna. Dům mého budoucího učitele stál uprostřed bujně rostoucího bambusového lesíku, jehož zeleň kontrastovala s hliněnými zdmi stavení.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (7. díl)

    Během procházky starým Kantonem se rozpršelo do takové míry, že jsme se museli schovat. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.

    A už nám tu zase prší.

    Pejsku, rychle se schovej. Jó, ty máš ale hezký obleček!

    Rozvážkoví strejdové rozváží za každého počasí.

    Jééé, takové obrázky máme doma taky!

    A kalendář už taky máme…

    Tady mají ale hezké dveře!

    Táta říkal, že ti dva pánové na dveřích jsou nějací hodně staří čínští generálové.>>

  • Stopy tuše (čínské malířské texty)

    Pokaždé když Oldřich Král, náš přední českých sinolog, přeloží další knihu, znamená to pro mě naplánovat si několik dní volna. Na knihu Stopy tuše, která vyšla již minulý rok (2016), jsem si vyhradil nejen čas, ale i místo – altánek v parku zvaném „Zátoka liči“ ve starém Kantonu. Po dobu jednoho týdne jsem každé odpoledne odplouval do jiného světa, do světa tušové malby. Jak už vyplývá z podtitulu knihy – čínské malířské texty – jedná se o antologii textů, kterými mistři tušové malby formulovali a komentovali své umění.… >>

  • Píseň pro fénixe (1. kapitola)

    Píseň pro fénixe je kniha, jejíž příběh se odehrává na konci minulého století. Líčí život Jou Tchien-minga, mladého učedníka hry na šalmaj. S hlavním hrdinou se čtenář seznamuje v době, kdy jej otec odvádí jako malého chlapce do učení k proslulému šalmajistovi. O několik let později však tradice hry na šalmaj začne upadat a hlavní hrdina musí čelit nové době. Pro hru na šalmaj, která se stala nejen jeho povoláním, ale i celým jeho životem, již není v moderní společnosti místo…
    Siao Ťiang-chung, autor knihy, patří k současným čínským spisovatelům.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (6. díl)

    Ani na kung-fu oslavě ve městě Foshan, kolébce mnoha jihočínských kung-fu škol, nezapomněla „Malá dračice“ Berta udělat pár fotek…

    Tak jsme tu a za chvíli to začne. Ještě je ale čas udělat pár společných fotek. Můj táta stojí úplně vlevo a strejda sifu, tátův kung fu učitel, je uprostřed.

    Slyšeli jste někdy o lvím tanci? Vší silou se bouchá do velkého bubnu a kluci v barevných kostýmech při tom různě poskakují a pobíhají. Na fotce zatím jen trénují bubnování.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (5. díl)

    Tak jsme tu – v Pekingu.

    Táta nás vzal na jedno pekingské náměstí, které je prý známé po celém světě. Jmenuje se náměstí Nebeského klidu – moc pěkné jméno, že?

    ​Ten den bylo sluníčkové počasí, které přeje pěkným fotkám. Skoro každý měl takovou dlouho tyč a na ní telefon, kterým se fotil.

    Z Pekingu to není daleko na Velkou čínskou zeď.

    My jsme spali u téhle tety, která má svůj hotýlek hned u Zdi.

    Teta nám připravila vynikající domácí plněné taštičky.>>

Back to top