Čínská kultura

You are here: Home - Čínská kultura

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (7. díl)

    Během procházky starým Kantonem se rozpršelo do takové míry, že jsme se museli schovat. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.

    A už nám tu zase prší.

    Pejsku, rychle se schovej. Jó, ty máš ale hezký obleček!

    Rozvážkoví strejdové rozváží za každého počasí.

    Jééé, takové obrázky máme doma taky!

    A kalendář už taky máme…

    Tady mají ale hezké dveře!

    Táta říkal, že ti dva pánové na dveřích jsou nějací hodně staří čínští generálové.>>

  • Stopy tuše (čínské malířské texty)

    Pokaždé když Oldřich Král, náš přední českých sinolog, přeloží další knihu, znamená to pro mě naplánovat si několik dní volna. Na knihu Stopy tuše, která vyšla již minulý rok (2016), jsem si vyhradil nejen čas, ale i místo – altánek v parku zvaném „Zátoka liči“ ve starém Kantonu. Po dobu jednoho týdne jsem každé odpoledne odplouval do jiného světa, do světa tušové malby. Jak už vyplývá z podtitulu knihy – čínské malířské texty – jedná se o antologii textů, kterými mistři tušové malby formulovali a komentovali své umění.… >>

  • Píseň pro fénixe (1. kapitola)

    Píseň pro fénixe je kniha, jejíž příběh se odehrává na konci minulého století. Líčí život Jou Tchien-minga, mladého učedníka hry na šalmaj. S hlavním hrdinou se čtenář seznamuje v době, kdy jej otec odvádí jako malého chlapce do učení k proslulému šalmajistovi. O několik let později však tradice hry na šalmaj začne upadat a hlavní hrdina musí čelit nové době. Pro hru na šalmaj, která se stala nejen jeho povoláním, ale i celým jeho životem, již není v moderní společnosti místo…
    Siao Ťiang-chung, autor knihy, patří k současným čínským spisovatelům.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (6. díl)

    Ani na kung-fu oslavě ve městě Foshan, kolébce mnoha jihočínských kung-fu škol, nezapomněla „Malá dračice“ Berta udělat pár fotek…

    Tak jsme tu a za chvíli to začne. Ještě je ale čas udělat pár společných fotek. Můj táta stojí úplně vlevo a strejda sifu, tátův kung fu učitel, je uprostřed.

    Slyšeli jste někdy o lvím tanci? Vší silou se bouchá do velkého bubnu a kluci v barevných kostýmech při tom různě poskakují a pobíhají. Na fotce zatím jen trénují bubnování.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (5. díl)

    Tak jsme tu – v Pekingu.

    Táta nás vzal na jedno pekingské náměstí, které je prý známé po celém světě. Jmenuje se náměstí Nebeského klidu – moc pěkné jméno, že?

    ​Ten den bylo sluníčkové počasí, které přeje pěkným fotkám. Skoro každý měl takovou dlouho tyč a na ní telefon, kterým se fotil.

    Z Pekingu to není daleko na Velkou čínskou zeď.

    My jsme spali u téhle tety, která má svůj hotýlek hned u Zdi.

    Teta nám připravila vynikající domácí plněné taštičky.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (4. díl)

    Ve starobylém městě Xi’an lze vidět mnoho památek, které jsou velmi zajímavé, ale nejsou k jídlu. Malá dračice Berta se raději vydala prozkoumat místní muslimskou čtvrť, kde prodávají mnoho dobrůtek.

    Tak jsme tu – ve městě Xi’an. Lidé sem jezdí hlavně kvůli těmhle hliněným vojákům, kterým se prý říká Terakotová armáda. Tedy… těch tam ale bylo!

    Mně se ale víc líbily uličky blízko našeho hotelu, ve kterých to bylo takové „nečínské“. Táta říkal, že je to muslimská čtvrť.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (3. díl)

    Dnes vás Berta zavede do starobylého města Luoyang v čínské provincii Henan, kde je do tamějších skal vytesáno tisíce Buddhů.

    Do Luoyangu jsme dorazili vpodvečer, a tak jsme ještě vyrazili na procházku do města. Na náměstí jsme viděli tohle roztomilé miminko v košíku. Kde má ale tátu, mámu, babičku nebo dědu?

    ​Ááá, tohle bude asi děda. Zrovna si hraje s řetězovým bičem, to je taková zajímavá kratochvíle zdejších tátů a dědů.

    Můj táta si to také vyzkoušel.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (2. díl)

    O prázdninách za námi přiletěli na návštěvu kamarádi táty a mámy a my se všichni společně vydali do provincie Yunnan do jedné zvláštní staré vesnice. Představte si, že lidé tam žijí i na střechách.

    Naše cesta začala kde jinde než na nádraží. Čínská vlaková nádraží jsou plná lidí. Plná tak, že by se hodilo říct: „Bylo tam tolik lidí, že by zrnko rýže nepropadlo.“

    Náš vlak měl zpoždění, a tak jsem už na nádraží měla dost času na focení.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (1. díl)

    Chcete-li se podívat na svět očima čtyřletého dítěte, čtěte prosím dále. Fotografka „Malá dračice“ Berta pro vás připravila následující fotoblog.

    Jmenuji se Berta. Když mi bylo asi tři a půl roku, objevila jsem kouzlo fotografování.

    Tohle jsem já s tátou a mámou.

    Když mi bylo devět měsíců, přestěhovali jsme se do Guangzhou. To je město na jihu Číny. A tohle je naše ulička Vzácného klidu.

    Moji kamarádi – didi (mladší bráška) a jeho ségra jiejie (starší sestřička).>>

  • Lotosová chodidla

    Určitě jste už slyšeli o zvyku svazování ženských chodidel, který byl v Číně rozšířený až do první poloviny dvacátého století. Americký sinolog J. K. Fairbank, jenž žil se svou ženou ve třicátých letech dvacátého století v Pekingu, píše v knize Dějiny Číny: „Všechny ženy od středního věku výš měly podvázaná chodidla a belhaly se nemotorně na svých pahýlech, jako kdyby měly amputovanou přední část chodidel. Během cestování po venkovských oblastech pěti severočínských provincií jsme nikdy nenarazili na rolnickou ženu přes třicet, která by neměla svázaná chodidla.“ V dnešní době se samozřejmě už holčičkám nožky nepodvazují, nicméně na venkově můžete stále potkat nějakou babičku, která si za svého mladí ještě nohy svazovala.… >>

Back to top