Mateřská v Číně

You are here: Home - Mateřská v Číně

  • Mateřská v Číně (18. díl) – Pelyňkové bochánky

    Třetí den třetího lunárního měsíce se v autonomní oblasti Guangxi (vysl. Kuang-si) slaví svátek Třetího třetí. Letos připadl tento den na osmnáctého dubna gregoriánského kalendáře. Svátek lidových písní, jak se také tomuto svátku říká, je pro lidi z národnostní menšiny Zhuang (vysl. Čuang) jeden z nejdůležitějších svátků z celého roku. Proč právě lidových písní? Protože zpěv je od nepaměti vášní všech Zhuangů.

    Ve středu, tj. 18. dubna, mi zavolala čínská kamarádka, která pochází z výše zmiňované autonomní oblasti, abych přišla k ní domů, že právě připravují nějaké sváteční dobrůtky.… >>

  • Mateřská v Číně (17. díl) – Hurá do školy

    Když jsme se stěhovali do Číny, nebyl naší dcerce ještě ani rok. Tehdy jsme si říkali, že až nastane čas mateřské školy, vrátíme se do České republiky. Jenže jsme se nevrátili a Malá dračice začala v Kantonu chodit do místní školky, kde se jí moc líbí. Tři roky ve školce utekly jako voda a brzy nadejde čas, aby zasedla do školní škamny. Nyní přemýšlíme o tom, že ji zapíšeme do čínské školy v Kantonu, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.… >>

  • Mateřská v Číně (16. díl) – Kohoutí ostrov

    Za dávných dob se kolem ostrova Wanzhou často zvedaly divoké vlny, se kterými si jen málokteří rybáři dokázali poradit, někteří se dokonce ani nevrátili z moře zpět. Jednoho dne zde proplouval taoistický mnich, který zpozoroval, že vzdouvající vlny vypadají jako obrovské stonožky útočící na rybářské lodě a ostrov Wanzhou svým tvarem připomíná velkého kohouta. Řekl proto místním rybářům, aby na ostrově postavili klášter a vypustili tam několik kohoutů. Ti se už o stonožky postarají.>>

  • Mateřská v Číně (15. díl) – Stanování na poušti

    Bylo přesně pět hodin odpoledne, když strýček Ge zaklepal na dveře našeho hotelového pokoje. Jste připraveni? Můžeme vyrazit? Ano, odpověděli jsme. V duchu jsem si ještě rekapitulovala, zda máme opravdu všechno – hlavně vodu a teplé oblečení. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ten den mnohokrát opakovala naší zvědavé dcerce – necháme se překvapit.

    Vyšli jsme před hotel, kde už čekala slečna Li, další účastnice naší výpravy. Stejně jako naši dva průvodci – padesátiletý strýček Ge a jeho žena – i ona byla zahalena od hlavy až k patě, přestože byl v Dunhuangu parný den.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (7. díl)

    Během procházky starým Kantonem se rozpršelo do takové míry, že jsme se museli schovat. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.

    A už nám tu zase prší.

    Pejsku, rychle se schovej. Jó, ty máš ale hezký obleček!

    Rozvážkoví strejdové rozváží za každého počasí.

    Jééé, takové obrázky máme doma taky!

    A kalendář už taky máme…

    Tady mají ale hezké dveře!

    Táta říkal, že ti dva pánové na dveřích jsou nějací hodně staří čínští generálové.>>

  • Mateřská v Číně (14. díl) – Kempování v Číně

    Ani nevím, co nás nakonec přimělo k tomu, abychom si koupili stan. Rozhodlo o tom prasátko Pepina, věrná kamarádka a vzor naší dcerky, která se v jednom z dílů kresleného seriálu vydává stanovat? Nebo snad ruch velkoměsta? Anebo nutkání ukázat Bertě, jak vypadá příroda? Ať to bylo, co to bylo, o Vánocích jsme si koupili stan a začali plánovat naši první výpravu. Ta na sebe nedala dlouho čekat.

    kempování v Hongkongu jsme slyšeli už před několika lety.… >>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (6. díl)

    Ani na kung-fu oslavě ve městě Foshan, kolébce mnoha jihočínských kung-fu škol, nezapomněla „Malá dračice“ Berta udělat pár fotek…

    Tak jsme tu a za chvíli to začne. Ještě je ale čas udělat pár společných fotek. Můj táta stojí úplně vlevo a strejda sifu, tátův kung fu učitel, je uprostřed.

    Slyšeli jste někdy o lvím tanci? Vší silou se bouchá do velkého bubnu a kluci v barevných kostýmech při tom různě poskakují a pobíhají. Na fotce zatím jen trénují bubnování.>>

  • Fotoblog – Čína očima Malé dračice (5. díl)

    Tak jsme tu – v Pekingu.

    Táta nás vzal na jedno pekingské náměstí, které je prý známé po celém světě. Jmenuje se náměstí Nebeského klidu – moc pěkné jméno, že?

    ​Ten den bylo sluníčkové počasí, které přeje pěkným fotkám. Skoro každý měl takovou dlouho tyč a na ní telefon, kterým se fotil.

    Z Pekingu to není daleko na Velkou čínskou zeď.

    My jsme spali u téhle tety, která má svůj hotýlek hned u Zdi.

    Teta nám připravila vynikající domácí plněné taštičky.>>

Back to top