Příběhy z Fuzhou (2. díl) – Návštěva u mistra Lü Yaoqina

Čínština je velmi jednoduchý jazyk. Má omezený počet slabik a jednoduchou gramatiku – žádné předpony a koncovky, nepoužívá skloňování, časování, pády a další strašáky našich evropských jazyků. Výslovnost má lehčí než americká angličtina, stačí si na čínské slabiky a tóny zvyknout. (Ale to je jen můj názor:-)

Přesto tyto výhody vyžaduje studium čínštiny (stejně jako jakéhokoli jiného jazyka) trochu odhodlání a snahy. Student by se měl v průběhu lekcí soustředit. Měl by dávat pozor, co zrovna říká lektor/ka a nemyslet na to, co bude dělat večer. Ono je to ale těžké, když se máte poprvé setkat s čínským mistrem na jeho domácí půdě…

[rev_slider fuzhou-druhy-dil-1]

Týden utekl jako voda a nastala středa. Úkolů jsme ten den ze školy neměli moc, a tak jsem byl se vší školní prací za hodinku hotový. Když jsem v odpoledních hodinách vycházel s kettelebellem ze dveří, volal na mě můj spolubydlící: „Qu duanlian shenti ma?“ „Jdeš cvičit?“ Odpověděl jsem mu s úsměvem, jako už po tolikáté: „Dui.“ „Ano, jdu.“

Po půl hodině s kettlebell pressy a swingy jsem se vrátil do pokoje. Potřeboval jsem si trochu mentálně odpočinout, a tak jsem vyrazil do společenské místnosti na ping-pong. Třeba narazím na kamarády z magisterské větve, kteří tam tou dobou bývají a trochu si popovídáme u přátelských výměn smashů. Byli tam a hned mi dali do ruky pálku, ať si prý pinknu. Po hodince dobré zábavy u ping-pongu jsem se vrátil do pokoje.

[rev_slider fuzhou-druhy-dil-2]

Začalo se stmívat. Přišel čas. Sbalil jsem do batohu své tréninkové oblečení a vydal se na autobusovou zastávku. Na Yushan už trefím sám, tak jsme měli s Wei Lim sraz až na místě. Co mě dnes čeká? Nemůžu potlačit podivný pocit kolem břicha. Jaké bude setkání s misterm Lü? Bude chtít vidět nějaké ukázky čínského boxu, který jsem se naučil v ČR? Bude se mu to v mém provedení líbit? Nebo to „smete ze stolu“ jako „odpad“? Takové a podobné otázky vířily mou hlavou. Od zastávky „Shida“ u naší univerzity to na Yushan trvá asi 40 minut. Zaplatil jsem yuan (asi tři koruny) a nasedl do přijíždějícího autobusu. Cestou jsem koukal z okna, hladově hltal očima každý nový znak, který jsem na ulici uviděl. Ze studijního zanícení mě probralo až hlášení „Zastávka Yushan – prosíme vystupte“. Přešel jsem nadchodem šestiproudovou silnici a zamířil vzhůru. Cesta už mi byla povědomá. Po průchodu parkovištěm (samozřejmě za pátravého pohledu hlídače) jsem stoupal vzhůru do kopce. Trochu zadýchán jsem přišel do míst, kde se rozkládala venkovní tělocvična mistra Lü – prostorný plácek za chrámovým objektem. Po úzké dlážděné cestičce jsem vstoupil na plácek. Wei Li už tu byl. Ale sám.

[rev_slider fuzhou-druhy-dil-3]

„Ahoj.“ Pozdravil jsem. Pozdrav opětoval. „Kde jsou ostatní?“ zeptal jsem se. „Dorazí později“ odpověděl Wei Li. „Zatím si zatrénujeme sami“. Mírně nespokojen s faktem, že jsme tu (opět) sami, jsem na sebe „hodil“ tréninkové oblečení, pevně uvázal boty a čekal, co se bude dít. Wei Li ukázal na nedalekou budovu (asi nějaký starý hotel) a oznámil mi, že budeme trénovat tam. Stoupli jsme si do vyvýšené uličky před hotelem a Wei Li se začal protahovat. Beze slova jsem i já začal se svou obvyklou rozcvičkou. Po patnácti minutách Wei Li zase promluvil: „Ok, ukážu ti základní postoj školy Ziranmen“. Postavil se na chvíli do asymetrického postoje s levou rukou a levou nohou vepředu, s váhou tlačenou do zadní nohy. Sledoval jsem ho zepředu a pak ho obešel a podíval se zboku. „Teď ty“ vyzval mě a vstal z postoje. Snažil jsem se postoj napodobit, zachytit hlavní princip (pocit) postoje a nesoustředit se na drobné detaily. Wei Li mi chvíli pomáhal upravit pozici (spíše dotykem než slovem). Poté mě nechal, abych to dál zkoušel a šel opodál cvičit kombinace úderů a kopů. V pauzách mezi cvičením postoje jsem ho sledoval.

Po cvičení postojů ve dvojici (doprovázené pouze výkřiky: „Go!“ při každé změně směru) mi bylo jasné, že dnes již nikdo další cvičit nepřijde. Po dvou hodinách cvičení postoje v statické i dynamické verzi a občasného sledování Wei Liho cvičení kombinací kopů a úderů do vzduchu (pytel venku jaksi nebyl) jsme cvičební sekci ukončili. „Kdy se můžu potkat s mistrem Lü?“ zeptal jsem se s potlačovanou nespokojeností v hlase. „Přijď za týden zase sem, mistr tu bude.“ Podíval jsem se na něj. Dobře, počkám další týden a budu se těšit, že se konečně potkám s mistem Lü Yaoqinem.

(Pokračování v příštím díle)

Libor Mattuš

—

O autorovi:

Bc. Libor Mattuš
Absolvent oboru Kulturní studia Číny na Masarykově univerzitě v Brně. Poskytuje služby v oblasti výuky, překladů a tlumočení čínštiny. Je aktivním zájemcem o metodologii výuky čínského jazyka a prezentační/komunikační dovednosti. Mezi jeho další zájmy patří tradiční čínská medicína (TČM), čínská bojová umění (ČBU), taoismus císařského období a setkávání s přáteli z Evropy i jihovýchodní Asie.

Kontakt:
Tel.: +420 607 789 539
Email: CinstinaVleze@seznam.cz
Skype: libor1malong88

[rev_slider libor]