Čínský wulong – Železná bohyně milosrdenství
„Železná bohyně milosrdenství“ 铁观音 patří k částečně oxidovaným čajům, tzv. wulongům (vysl. wu-lungům, můžete se také setkat s přepisem „oolong“). To zjednodušeně řečeno znamená, že při zpracování čajových lístků dochází k chemických změnám, které vytvářejí specifickou chuť, barvu a aroma těchto čajů. Wulongy jsou populární zejména na jihu Číny a zájem o tyto čaje stále stoupá – nejen v Číně, ale i na celém světě. Jedna z příčin jejich popularity nepochybně tkví ve stále probíhajících výzkumech, podle kterých dlouhodobé popíjení těchto čajů napomáhá ke zdravým a pevným zubům, hladké pokožce a štíhlé postavě.
„Železná bohyně milosrdenství“ patří k nejznámějším wu-lungům (řadí se i mezi tzv. deset nejslavnějších čínských čajů) a pochází z okresu Anxi v jihočínské provincii Fujian. S tímto čajem se můžete setkat pod různými jmény jako např. Tie Guanyin, Tchie Kuan-jin, Železná Kuan-jin aj.
Čínská bohyně milosrdenství Guanyin je personifikací milosrdenství, dobra, moudrosti a všelidské lásky. Původně se jedná o bódhisattvu (tj. o toho, kdo dosáhl plného duchovního probuzení, zůstává na tomto světě a pomáhá ostatním bytostem dosáhnout probuzení) Avalókitéšvaru, který v Číně získal postupem času ženské rysy – možná také proto, že se k němu obracely o pomoc bezdětné ženy.
„Tie“ (vysl. tchie) znamená v čínštině „železo, příp. železný“. Proč se tedy čaj nazývá „Železná bohyně milosrdenství“?
V okresu Anxi v jihočínské provincii Fujian žil pěstitel čaje jménem Wei Yin (1703-1775), vyznáním buddhista, který každé ráno před tím, než se pustil do práce, obětoval šálek čaje bohyni milosrdenství. Tak činil po celých deset let, aniž by vynechal jediný den. Jednoho večera (roku 1723, jak uvádí čínské prameny) se mu zdál sen. V tom snu šel do vesnice, nedaleko které se vinul potok. Spatřil, že u potoka roste pod skálou zvláštní čajový keř, který ještě nikdy v životě neviděl. Jakmile se probudil, ihned se odebral do vesnice, u níž se skutečně nacházel potok. A hle! Přesně jako ve snu uviděl pod skálou čajový keř pokrytý silnými, tmavě zelenými lístečky. Wei Yin si jich pár natrhal, doma zpracoval a následně zalil vroucí vodou – jednalo se o nejlepší čaj, který kdy pil, vonící po orchidejích, lahodné chuti a s dlouhotrvajícím sladkým dozvukem. Později se vrátil pro řízek tohoto tajemného čajovníku, který doma zasadil do želeného kotlíku připomínající svým tvarem květináč. Věděl, že sen mu seslala samotná bohyně milosrdenství, a proto na výraz vděku k ní pojmenoval čaj „Železná bohyně milosrdenství“.
Jiná legenda zase vypráví o jistém úředníkovi Wang Shirangovi, který na jedné ze svých procházek náhodně objevil prazvláštní čajový keř. Zasadil ho ve své zahradě a z čajových lístků pak připravil čaj, jaký v životě ještě neokusil. V roce 1742 byl úředník Wang povolán do Pekingu k císařskému dvoru, kam s sebou přivezl i tento čaj. Daroval ho tehdejšímu císaři Qianlongovi, jednomu z nejslavnějších císařů poslední čínské dynastie. Tomu jako velkému čajomilci čaj okamžitě zachutnal, a protože zpracované čajové lístečky byly těžké jako železo a krásné jako samotná bohyně milosrdenství, nazval čaj „Železná bohyně milosrdenství“.
Když císař Qianlong prohlásil, že čajové lístky jsou „krásné jako bohyně milosrdenství a těžké jako železo“, zajisté měl na mysli těsně srolované tmavězelené čajové lístky, které jsou oproti jiným čajům těžší a po jejichž zalití dostanete průzračný nálev zlatavé barvy.
V Číně se tento čaj obvykle rozlišuje na „světle pražený“ 清香 a „tmavě pražený“ 浓香. Světle pražená „Železná bohyně milosrdenství“ má světlejší čajové lístky, které po zalití vydávají omamnou vůni a skýtají nápoj květinové chuti se sladkým dozvukem a pozvolna se objevující příjemnou svíravostí. Tmavě pražená „Železná bohyně milosrdenství“ má tmavější čajové lístky, které po zalití provoní celé okolí. Získáte z nich nálev chuťově připomínající mléčnou čokoládu s příjemným dlouhoutrvajícím dozvukem a lahodnou svíravostí.
My pijeme „Železnou bohyni milosrdenství“ téměř každý den. Nechcete se zastavit na šálek čaje?