Fotoblog – Čína očima Malé dračice (4. díl)
Ve starobylém městě Xi’an lze vidět mnoho památek, které jsou velmi zajímavé, ale nejsou k jídlu. Malá dračice Berta se raději vydala prozkoumat místní muslimskou čtvrť, kde prodávají mnoho dobrůtek.
Tak jsme tu – ve městě Xi’an. Lidé sem jezdí hlavně kvůli těmhle hliněným vojákům, kterým se prý říká Terakotová armáda. Tedy… těch tam ale bylo!
Mně se ale víc líbily uličky blízko našeho hotelu, ve kterých to bylo takové „nečínské“. Táta říkal, že je to muslimská čtvrť.
Čínští muslimové pečou tenhle výborný kulatý chlebíček. Ten si rádi kupujeme v Kantonu. Tady jich ale měli daleko víc.
V té změti uliček byl jeden obchod s jídlem vedle druhého.
Škoda, že mě ten den zrovna bolelo bříško. Mamka mě místo mlsání a ochutnávání různých dobrůtek vzala do restaurace na polévkové nudle. Byla to porce, kterou bych sama nesnědla – naštěstí moji nejlepší kamarádi Termáček, Pepina a Kittynka mi s tím pomohli.
Tahle ovocná špejlička je neuvěřitelná dobrota. Nejlepší je čínský hloh s vlašským ořechem uvnitř. Mňam!
Tyhle tyčinky a plátečky jsou taky z hlohu. Prý má hodně vitamínu C. Nějak mi ale nejde přesvědčit rodiče, že to je zdravé mlsání a že bych ho měla jíst pravidelně.
Kromě spousty obchodů se zdravým sladkým mlsáním bylo v tamních uličkách i plno obchodů, kde prodávali maso. Pomalu začínám rozumět, proč mamka maso nejí.
Maso, maso, maso. Co to asi bylo za zvířátka?
Škoda, že jsem měla už plné bříško. Jinak bychom si asi v téhle pouliční vývařovně ještě něco dali. Venku na židličkách sedělo u kouřících misek s polévkou spousty lidí. A ta paní, která stojí za kouřícím kotlem, se na nás moc pěkně usmívala.
Takhle se prý vyrábí cukrátková dobrůtka – tahá se a kroutí, až je z toho ta správná hmota na cukrátka.
Tady zase pán připravoval nějaké plněné placky. Hned bych si jednu dala, ale… Ach, to bolavé bříško! Tak příště.
Ptáčci se v klecích sluní na sluníčku stejně jako v Kantonu, kde je chodí ptáčkaři venčit do parků.
Už je ale čas vydat se dál. Příští stanice – Peking!
Do Pekingu jsme jeli spacím vlakem a já se v něm seznámila s touhle tetou a strejdou. Říkali jsme si básničky a taky hráli různé hry. Tak na shledanou v Pekingu!