Fotoblog – Čína očima Malé dračice (5. díl)
Tak jsme tu – v Pekingu.
Táta nás vzal na jedno pekingské náměstí, které je prý známé po celém světě. Jmenuje se náměstí Nebeského klidu – moc pěkné jméno, že?
Ten den bylo sluníčkové počasí, které přeje pěkným fotkám. Skoro každý měl takovou dlouho tyč a na ní telefon, kterým se fotil.
Z Pekingu to není daleko na Velkou čínskou zeď.
My jsme spali u téhle tety, která má svůj hotýlek hned u Zdi.
Teta nám připravila vynikající domácí plněné taštičky. Ham, to byla dobrota! Když jsme měli bříška plná, mohli jsme konečně vyrazit na Zeď.
Tohle je pan Prasátko. Potkali jsme se v hotelu a on se nabídl, že nám bude dělat průvodce.
Říkal, že v zimě sem moc lidí nejezdí. A opravdu, nikdo tu nebyl! Šli jsme po Zdi asi tři hodiny a pořád nebylo vidět jejího konce. Je to ale dlouhá zeď!
Když jsme se vraceli zpátky do hotelu, šli jsme kolem tohoto stavení. Lidé si často lepí na vchodové dveře tyto dva fousaté pány, kteří prý ochraňují celou domácnost.
Ta babička má ale malinký domeček. Sice malý, ale stojí hned vedle Zdi. A to je prima.
Když jsme se vrátili zpátky do Pekingu, byla všude ohromná mlha. Táta říkal, že je to smog a že to tu takhle často vypadá.
Ptačí hnízdo ve smogu.
Vodní kostka ve smogu.
Raději jsme šli do restaurace. Byli jsme v Pekingu, a tak jsme si nemohli nechat ujít tamější specialitu – pekingskou kachnu!
Už nám ji pan kuchař porcuje. Pozor Pepino, ať tě taky nerozkrájí!
