Klášter Hoitong a okolí
V Kantonu se nachází několik slavných buddhistických klášterů, mezi něž patří i klášter Hoitong (dnes spadá pod městskou část Haizhu). Jméno Hoitong (ve standardní čínštině Haichuang 海幢) odkazuje na mnicha Hoitonga ze Sútry o Buddhově girlandě (Avatansaka sútra), jedné z nejslavnějších súter mahájánového buddhismu. Zajímavé je, že mniši v tomto klášteře cvičili též bojová umění. Není proto divu, že řada čínských kung-fu románů se odehrává právě zde. Mezi hlavní hrdiny těchto románů patří například čchanový mistr Nejvyššího dobra (v kantonštině Jisin simsi 至善禅师), jenž po vypálení jihočínského kláštera Šaolin uprchl právě sem, kde se skrýval před mandžuskými vojáky a vyučoval bojová umění. Další kung-fu hrdina, který v klášteře pobýval nějaký čas, měl prý ruce jako ze železa, a proto ho lidé nazývali „Železný most“ (v kantonštině Titkiu Saam 铁桥三). Bohužel opium, které Železný most vášnivě kouřil, se stalo i jeho zhoubou – v pozdním věku na příkaz mnicha Svatozáře, od něhož se učil sestavu s tyčí, přestal kouřit a v důsledku oslabeného zdraví a náročného tréninku umřel. Měli bychom též vzpomenout „Vepřového Winga“ (vlastním jménem Lam Saiwing 林世荣, původním povoláním řezník), legenda jihočínského stylu Hung, který zde porazil chvástajícího se mnicha Železnou hlavu (anglický překlad této povídky viz prosím zde). Mluvíme-li o bojových uměních, je třeba zmínit i fakt, že klášter Hoitong sloužil ve dvacátých letech minulého století jako dočasné ústředí Asociace čínských bojových umění Jing Wu.
Historie kláštera sahá až do desátého století našeho letopočtu, kdy se zhruba na území dnešní provincie Guangdong a Zhuangské autonomní oblasti Guangxi rozkládala říše Jižní Han (917–971) s hlavním městem Xingwang (dnešní Kanton). Toto hradbami obehnané město se rozprostíralo na severním břehu Perlové řeky. Na jižnímu břehu – naproti městu – stál na ostrově Henan klášter Hoitong, tehdy nazývaný jako klášter Tisíce podzimů. Později byl klášter adaptován na lidové obydlí a na konci dynastie Ming (první polovina 17. století) se stal součástí zahrady pana Guo Longyueho, příslušníka tehdejší džentry. Po jeho smrti si v zahradě jistý potulný mnich vybudoval svůj příbytek, který pojmenoval dle mnicha Hoitonga – v Sútře o Buddhově girlandě se píše, že mnich Hoitong pilně studoval Sútru srdce a dosáhl tak osvícení. V zahradě začal postupně vznikat nový klášter…
Na začátku mandžuské dynastie Qing (1644-1912) došlo ke značnému rozšíření kláštera, v němž tehdy žilo až na sto mnichů. V době svého vrcholu se jednalo údajně o nejslavnější buddhistický klášter jižní Číny, který navštívilo i mnoho cizinců. Francouzský malíř Auguste Borget během svého deseti měsíčního pobytu v Kantonu (1838-1839) opakovaně klášter navštěvoval, aby ho mohl zachytit na své plátno. Naproti klášteru, na severním břehu Perlové řeky, se nacházelo Třináct obchodních stanic – jediné oficiální místo, kde mohly západní mocnosti v rozmezí let 1757 až 1842 obchodovat s Čínou. Po opiových válkách (40. a 50. léta 19. století), během nichž byly některé stanice dočasně (1856-1859) přesunuty na ostrov Henan, nastávají léta úpadku – část kláštera byla upravena na lidové obydlí a samotný klášter byl několikrát poničen. Nakonec byl v roce 1928 areál zbořen (kromě několika svatyň) a upraven na park Henan (později přejmenován jako park Hoitong). Teprve v devadesátých letech minulého století (1993) začala rekonstrukce slavného kláštera, která probíhá až do dnešních dnů.
Bohatou historií oplývá též okolí kláštera. Sice moderní zástavba neúprosně proniká do starého Kantonu, stále je tu ale možno vidět budovy o několika patrech s podloubím, kam se lidé mohou schovat před nepřízní počasí. V přízemí se zpravidla nachází malé obchody a restaurace, v dalších patrech se bydlí. Tyto budovy, které stojí obvykle na hlavní ulici, reprezentují kantonskou architekturu první poloviny dvacátého století. Pokud člověk zahne do některé z bočních uliček, dostane se do pitoreskního světa nízkopodlažních domečků, kde starousedlíci vysedávají na zápraží a pozorují život kolem. Nedaleký místní trh rovněž stojí za návštěvu – lze si zde zakoupit např. krokodýlí maso či kuřecí pařáty, ale třeba i vonné tyčinky. Samozřejmě tu nechybí ani ordinace tradiční čínské medicíny, kde se může člověk nechat vyšetřit, popř. si namíchat nějakou bylinnou směs. Naproti trhu se nachází restaurace Samgei 森记 (založena v roce 1946), kde lze ochutnat vynikající rýži v hliněné pánvi.
Po prozkoumání okolí doporučuji se znovu vrátit do kláštera a ve stínu banyánu si přečíst pár kapitol nějakého kung-fu románu, jehož hrdinové se ukrývají právě zde…