Lao Ma

Ještě před pár dny bylo v Kantonu jak ve výhni, pot se řinul po těle od rána do večera a od večera do rána, vedro bylo opravdu ubíjející. Občas zapršelo, ale po chvilce úlevy ve formě slabého deštíku či pořádného lijáku nastalo opět horko jako v sauně. To, co přinesla páteční průtrž mračen, důsledek nedalekého tajfunu Ewiniar, bylo ovšem pořádně osvěžující. Sami starousedlíci říkali, že takovou vodu zde už mnoho let nezažili.

Asi před dvěma týdny začalo pršet a od té doby s kratšími přestávkami prší pořád.

Kdo by si byl tohle představil, když ráno byly ulice ještě bez vody.

Ráno bez vody, v poledne po kotníky a odpoledne…

…odpoledne si voda našla cestu i do lidských příbytků.

Lidé to brali s humorem.

Někteří fotili.

Někteří pomáhali těm, kteří se velké vody báli.

A někteří před vodou zavírali dveře.

Děti se z vody radovaly.

Odpolední siesta na břehu dešťové řeky.

Holčičko, otoč se a usměj se na mě.

Ten den jsme se cestou domů ze školky brodili.

Hlavně si nenamočit kalhoty.

Holčičko, prosím tě, ukaž těm odpadkům cestu do popelnice.

A jsme doma.

Opatrujte se!