Mateřská v Číně (19. díl) – Průtrž mračen
Ještě před pár dny bylo v Kantonu jak ve výhni, pot se řinul po těle od rána do večera a od večera do rána, vedro bylo opravdu ubíjející. Občas zapršelo, ale po chvilce úlevy ve formě slabého deštíku či pořádného lijáku nastalo opět horko jako v sauně. To, co přinesla páteční průtrž mračen, důsledek nedalekého tajfunu Ewiniar, bylo ovšem pořádně osvěžující. Sami starousedlíci říkali, že takovou vodu zde už mnoho let nezažili.
Asi před dvěma týdny začalo pršet a od té doby s kratšími přestávkami prší pořád.
Kdo by si byl tohle představil, když ráno byly ulice ještě bez vody.
Ráno bez vody, v poledne po kotníky a odpoledne…
…odpoledne si voda našla cestu i do lidských příbytků.
Lidé to brali s humorem.
Někteří fotili.
Někteří pomáhali těm, kteří se velké vody báli.
A někteří před vodou zavírali dveře.
Děti se z vody radovaly.
Odpolední siesta na břehu dešťové řeky.
Holčičko, otoč se a usměj se na mě.
Ten den jsme se cestou domů ze školky brodili.
Hlavně si nenamočit kalhoty.
Holčičko, prosím tě, ukaž těm odpadkům cestu do popelnice.
A jsme doma.
Opatrujte se!