Lao Ma

Někdy ve třiatřicátém či čtyřiatřicátém roce republiky se mezi lidmi objevil pomatenec jménem Jang Trojka. Tvrdil, že je žákem mistra létání z fujianských hor Devíti draků, on sám o sobě mluvil jako o mistru vznášení. Říkal si Trojka podle Tří lidových principů – nacionalismu, demokracie a blaha lidu – které prosazoval Sunjatsen, otec národa, jehož velmi obdivoval. Věděl, že bojová umění v zemi upadají, proto na rozkaz svého učitele sestoupil z hor, aby je pozvedl. Holedbal se, že dokáže vyskočit na sedmipatrovou budovu a že umí chodit po vodě stejně lehce jako po rovné zemi. V té době se o něm psalo i v novinách. Třeba o tom, jak jednou na řece Chuang-pchu v Šanghaji běžel za motorovou lodí. Bylo to vylíčeno tak barvitě, jako kdyby to měla být pravda. Někteří lidé v Hongkongu tomu věřili, ale střízlivě vzato to odporovalo zdravému rozumu, mezi lidmi se o tom vášnivě debatovalo, jedni říkali, že to možné je, druzí zase, že není. Jediné, co mohlo tento spor vyřešit, bylo spatřit Janga na vlastní oči.

Brzy nato se v ulicích Hongkongu zčistajasna objevil podivně oblečený člověk, na sobě měl černobílý svršek s úzkými rukávy a mnoha knoflíky, takový, který nosí adepti bojových umění, jednu botu měl černou, druhou bílou, na zádech žlutý ranec, na kterém měl napsáno, že je „žákem mistra létání z hor Devíti draků “, „mistrem vznášení“ a tak podobně. Byl to onen pomatenec Jang Trojka, který tolik přitahoval pozornost obyvatel města. Následující den se v jakýchsi novinách psalo o tom, jak ve čtvrti Wan Chai vyskočil jedním skokem na střechu hotelu Luk Kwok. Reportér popsal zázračné schopnosti toho mimořádného muže z pohledu očitého svědka, což přirozeně vzbudilo lítost všech, kteří to neviděli. Tou dobou měl velmistr bojového stylu rodu Hung, Lam Saiwing, slavná osobnost jižní Číny, svoji školu umění boje právě ve čtvrti Wan Chai v ulici Lockhart (nedaleko ulice Gloucester). Ctihodný mistr Lam byl už v letech, mezi znalci umění boje se těšil velké úctě a nezajímal se o to, co se děje venku.

Jednoho dne se ten pomatený Jang Trojka opovážil zajít i do Lamovy školy, aby ho veřejně zostudil. Lamovi se už něco málo doneslo o jeho výstředním chování a podivných činech, viděl sice, s jakou neomalenosti napochodoval do jeho školy, nechal ho ale být. Jang mluvil jako nezdvořák, asi se spoléhal na to, že Lam je starý, mistr to jeho buranství ale jenom s úsměvem přešel. Jenže Jang neznal míru, ze stojanu si postupně vytahoval zbraně a mával s nimi kolem sebe (sahat na zbraně v cizí škole umění boje je přísně zakázáno). Když Lam viděl, že Jang nemá o světě lidí od jezer a řek, do kterého patří také adepti a mistři bojových umění, ani ponětí, mírně ho napomenul: „Nemyslete si, pane, že můžete urážet starého učitele, nestojíte mi ale za to, abych se s vámi přel!“ Jang nečekaně začal zbraní, kterou třímal v ruce, ohrožovat Lama, tomu nezbylo, než aby se bránil. Popadl o zeď opřenou tyč zvanou „dlouhý drak“ (tj. dlouhou tyč), ještě ale ani nestačil zaujmout obranný postoj a Jang už na něj bez skrupulí zaútočil. Lam byl starý, tyč v jeho rukou však stará nebyla, srazil přicházející ránu, následně udělal výpad a zasáhl Jangovo zápěstí. Ten okamžitě zbraň upustil a už koukal, jak by se co nejrychleji vypařil. Lam mocně vykřikl, vyrazil s tyčí za ním a seshora se po něm ohnal. Nikdo z kolemstojících nevěřil, že by takový úder mohl Jang přežít, jenže těsně před dopadem Lam překvapivě ránu odklonil a pouze ho lehce udeřil do ramene. Vzápětí zaburácel Lamův hlas: „Běda, jestli se jenom pohneš!“ Jang se už nedovažoval ani hnout, Lam odhodil tyč a přistoupil k němu, aby mu vyčinil: „Kdybych chtěl, mohl jsem ti roztříštit hlavu, slitoval jsem se jenom proto, že jsi mladý a nezkušený. Nepřej si vědět, co by se stalo, kdybys mě potkal před třiceti lety. Až se někdy v budoucnu zase dostaneš mezi lidi od jezer a řek, nikdy se už k nim takhle nechovej, jinak to s tebou zle dopadne!“ Když to dořekl, nechal ho být a odkráčel.

Od tohoto výprasku se Jang dlouho dobu mezi lidmi neukázal a všichni již dočista zapomněli na to, co se vyprávělo o jeho podivuhodných kouscích.

© Z knihy Pravdivé příběhy ze světa mistrů boje 武林知闻录 (napsal Wong Honfan 黄汉勋, mistr bojového stylu Kudlanky nábožné) přeložil Petr Vrána (jazyková korektura Dušan Andrš).

Text originálu ke stažení zde.

(S ohledem na místo a dobu – kantonsky mluvící Hongkong 30. let 20. století – jsem pro přepis čínských jmen zvolil systém Yale, jeden ze systému přepisu kantonštiny do latinky.)