Lao Ma

Čas se neúprosně krátil a nás čekala poslední zastávka – bývalé královské sídelní město Bagan (zvaný též Pagán), „město čtyř miliónů pagod“.

Pás na břehu řeky Iravadi přes tři kilometry široký a více než třináct kilometrů dlouhý. Posetý pagodami všech velikostí a tvarů, zářícími a zachovalými, polorozpadlými i rozvalinami, zbytky klášterů, vstupních bran a městských valů. Lidová tradice říká, že pagod v Pagánu je dodnes 9999.

Autobusové nádraží v Baganu leží ještě pěkný kus cesty od samotného města a nám nezbylo nic jiného než si najmout jedno z nedaleko stojících taxi.… >>

Rangún je krásný, čas byl ale neúprosný a my jsme ale museli dále. Po zhruba třináctihodinové cestě nočním autobusem jsme se v šest hodin ráno ocitli na prašné silnici uprostřed městečka Nyaung Shwe. Městečko se pozvolna probouzelo. Ženy s naloženými koši na hlavě se ubíraly prodávat své zboží na ranní trh, tu a tam po silnici projel na motorce usměvavý Barmánec a v kavárnách již posedávali první zákazníci u šálku výtečného „l’-phek-je“ – silného černého čaje s mlékem.… >>

Na začátku jara jsme se vydali do Barmy. Jen na chvilku, na deset dnů, než tam Petrovi přijela skupina turistů. Protože času nebylo mnoho a Barma je poměrně veliká (Česko by se do ní vešlo asi tak šestapůlkrát), vybral nám z ní Petr místa, která by podle jeho názoru neměla cestovatelům uniknout. Když jsem se na letišti v Rangúnu rozhlížela kolem sebe, nic neukazovalo na to, že jsme právě přistáli v pětimilionovém velkoměstě. Žádná zdlouhavá cesta od letadla k zavazadlům, nikde žádné pohyblivé pásy vezoucí lenošné cestující nekonečně dlouhou halou.… >>