Lao Ma

Od naší poslední procházky po Kantonu (viz Kanton v roušce) uplynul měsíc, mezitím přišlo jaro a růst počtu nakažených koronavirem se v Kantonu zastavil. Mnoho lidí už chodí do práce, někteří však stále zůstávají v dobrovolné domácí izolaci. Život se pomalu vrací do svých kolejí, s příchodem jara svítá i naděje, že epidemie za pár týdnů (či měsíců) skončí.
A jak to dnes vypadá venku?

Světová zdravotnická organizace vyhlásila včera (30. 1. 2020) kvůli epidemii nového typu koronaviru globální stav zdravotní nouze. Čínské úřady zavedly minulý týden přísná protiepidemická opatření, např. v některých městech se na veřejných prostranstvích musí nosit ústní roušky. V Kantonu (čínsky Guangzhou) se doporučuje vůbec nevycházet z domova. Když vám ale dochází zásoby jídla, musíte chtě nechtě jít na nákup. Vydali jsme se proto na nedaleké tržiště, abychom doplnili své železné zásoby.
A jak to dnes vypadá venku?… >>

O letních prázdninách oslavila Berta své šesté narozeniny, a tak nadešel čas, aby i ona usedla do školní lavice. Učitelé v soukromé základní škole Wa-kiu v Kantonu, do které jsme Bertu zapsali, připravili pro žáky prvního ročníku uvítací ceremoniál v konfuciánském duchu…

Prvňáci při uvítacím ceremoniálu v základní škole Wa-kiu v Kantonu.

Vystoupení starších žáků – sborová recitace vybraných pasáží z učebnice Zásady slušného chování pro mladé lidi.

Rodiče svým malým konfuciánům nasazují slavnostní čapku.

Děti symbolicky vykročily na cestu, která nikdy nekončí – studium.… >>

Ještě před pár dny bylo v Kantonu jak ve výhni, pot se řinul po těle od rána do večera a od večera do rána, vedro bylo opravdu ubíjející. Občas zapršelo, ale po chvilce úlevy ve formě slabého deštíku či pořádného lijáku nastalo opět horko jako v sauně. To, co přinesla páteční průtrž mračen, důsledek nedalekého tajfunu Ewiniar, bylo ovšem pořádně osvěžující. Sami starousedlíci říkali, že takovou vodu zde už mnoho let nezažili.

Asi před dvěma týdny začalo pršet a od té doby s kratšími přestávkami prší pořád.… >>

Když jsme se stěhovali do Číny, nebyl naší dcerce ještě ani rok. Tehdy jsme si říkali, že až nastane čas mateřské školy, vrátíme se do České republiky. Jenže jsme se nevrátili a Malá dračice začala v Kantonu chodit do místní školky, kde se jí moc líbí. Tři roky ve školce utekly jako voda a brzy nadejde čas, aby zasedla do školní škamny. Nyní přemýšlíme o tom, že ji zapíšeme do čínské školy v Kantonu, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.… >>

Auguste François (20. srpna 1857 – 4. července 1935, čínským jménem Fang Suya 方苏雅) působil jako konzul v jižní Číně v letech 1896-1904. Nejprve sloužil v Longzhou (spadá do dnešní AO Guangxi), později se přesunul do Kunmingu (provincie Yunnan), kde se mj. snažil od místní správy získat povolení k vybudování železnice spojující provincii Yunnan s Vietnamem. François podnikal řadu výprav po jižní Číně, během kterých intenzivně fotil a točil – záběry z jeho cest patří k nejstarším dochovaným snímkům císařské Číny na konci vlády dynastie Qing (1644-1912).… >>

V Kantonu se nachází několik slavných buddhistických klášterů, mezi něž patří i klášter Hoitong (dnes spadá pod městskou část Haizhu). Jméno Hoitong (ve standardní čínštině Haichuang 海幢) odkazuje na mnicha Hoitonga ze Sútry o Buddhově girlandě (Avatansaka sútra), jedné z nejslavnějších súter mahájánového buddhismu. Zajímavé je, že mniši v tomto klášteře cvičili též bojová umění. Není proto divu, že řada čínských kung-fu románů se odehrává právě zde. Mezi hlavní hrdiny těchto románů patří například čchanový mistr Nejvyššího dobra (v kantonštině Jisin simsi 至善禅师), jenž po vypálení jihočínského kláštera Šaolin uprchl právě sem, kde se skrýval před mandžuskými vojáky a vyučoval bojová umění.… >>

Za dávných dob se kolem ostrova Wanzhou často zvedaly divoké vlny, se kterými si jen málokteří rybáři dokázali poradit, někteří se dokonce ani nevrátili z moře zpět. Jednoho dne zde proplouval taoistický mnich, který zpozoroval, že vzdouvající vlny vypadají jako obrovské stonožky útočící na rybářské lodě a ostrov Wanzhou svým tvarem připomíná velkého kohouta. Řekl proto místním rybářům, aby na ostrově postavili klášter a vypustili tam několik kohoutů. Ti se už o stonožky postarají.… >>

Bylo přesně pět hodin odpoledne, když strýček Ge zaklepal na dveře našeho hotelového pokoje. Jste připraveni? Můžeme vyrazit? Ano, odpověděli jsme. V duchu jsem si ještě rekapitulovala, zda máme opravdu všechno – hlavně vodu a teplé oblečení. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ten den mnohokrát opakovala naší zvědavé dcerce – necháme se překvapit.

Vyšli jsme před hotel, kde už čekala slečna Li, další účastnice naší výpravy. Stejně jako naši dva průvodci – padesátiletý strýček Ge a jeho žena – i ona byla zahalena od hlavy až k patě, přestože byl v Dunhuangu parný den.… >>

Během procházky starým Kantonem se rozpršelo do takové míry, že jsme se museli schovat. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.

A už nám tu zase prší.

Pejsku, rychle se schovej. Jó, ty máš ale hezký obleček!

Rozvážkoví strejdové rozváží za každého počasí.

Jééé, takové obrázky máme doma taky!

A kalendář už taky máme…

Tady mají ale hezké dveře!

Táta říkal, že ti dva pánové na dveřích jsou nějací hodně staří čínští generálové.… >>