Lao Ma

Interview z 11. února 2023 pro čínskou sociální síť Jinri Toutiao.

… >>

Próza zvaná „Lekce, kterou mi uštědřila Xinhaiská revoluce“ (Xinhai geming de yi ke 辛亥革命的一課) je v pořadí čtvrtou z osmnácti autobiograficky laděných próz, které jsou součástí Shen Congwenova vlastního životopisu Congwenova autobiografie (Congwen zizhuan 從文自傳). Tento životopis, v němž Shen Congwen 沈從文 (1902–1988) popisuje svůj život od narození až po příchod do Pekingu, napsal spisovatel v roce 1932 za pouhé tři týdny. Zhang (2019: 171) poznamenává, že Shen tímto dílem potvrzuje své výjimečné „já“, které se od ostatních v mnohém odlišuje.… >>

Jednou v noci, když jsem já, Ouyang Xiu, byl právě ponořen do studia, uslyšel jsem zvuky, jež přicházely z jihozápadu. Znepokojeně jsem se do nich zaposlouchal.

Jak podivné, řekl jsem si. Zpočátku zněly jako šumění kapek a vzdychání větru, náhle však zesílily, duněly a hučely, jako když vlny bijí nocí na poplach, jako když burácí vítr a spustí se liják, jako když se živlům postaví cosi do cesty a pod jejich náporem se všechno tříští a láme, jako když kov naráží na kov.… >>

Jedno čínské úsloví praví: Každá hostina jednou končí. To, že se blíží nějaké změna, jsme už určitou dobu tušili. Když nám jednoho večera přišlo oznámení o změně Cesty od samotného Nefritového císaře (ke zprávě napsané na papíru Xuan byly přiloženy i tři roušky), nebyli jsme ani příliš zaskočeni. Koneckonců když jsme v roce 2013 do Kantonu letěli, říkali jsme si, že tam zůstaneme jeden rok, nanejvýš dva. Nakonec to bylo celých sedm let.… >>

O pochoutkách z lepivé rýže, čínsky zongzi (vysl. cung-c‘) 粽子, jsme už kdysi psali. Zongzi se nejvíce pojídají v době Svátku dračích člunů 端午节, který letos připadá na 25. června. Někteří Číňané říkají, že ty nejlepší „rýžové balíčky“ se připravují v jihočínské provincii Guangdong (vysl. Kuang-tung), popř. v sousední autonomní oblasti Guangxi (vysl. Kuang-si). S tím nemůžeme než souhlasit.

Konfucius ležel vyčerpán se svými žáky již sedmý den v lesíku mezi územím Čchen a Cchaj. Po celou tu dobu nespatřil nikdo z nich ani kousek jídla, dokonce ani trochu polévky nebo vody.
Všichni byli už hlady tak zesláblí, že se nemohli skoro ani pohnout. Leželi porůznu v malém hájku nedaleko vesnice a dřímali.
Když sem před sedmi dny dorazili, schylovalo se již k večeru. Byli utrmáceni cestou a měli hroznou žízeň. Několik noviců zaběhlo tedy do blízkého melounového pole a tam bez dlouhých okolků ukradli několik melounů, které přinesli učiteli a ostatním na uhašení žízně.… >>

11. kapitola

Jako první si náš soubor objednala rodina Mao Čchang-šenga z Vodní vísky.

Zakázku přišel dohodnout Čchang-šengův synovec. Sotva vešel do dvora, hned nabídl otci cigaretu, ten si ji s rozkoší zapálil a štěstím jen zářil. Přísně vzato, tohle bylo poprvé, kdy otec těžil z toho, že jeho syn je šalmajistou, nebylo divu, že mu ta cigareta chutnala jako žádná jiná.

Jen co jsem vyšel z domu, otec už na mě volal: „Osma, že jo!“

 „Za koho máš mého strýčka?… >>

Přesně před měsícem začala v Kantonu školní výuka. Děti se ale z důvodu epidemie koronaviru nevrátily do škol, nýbrž zůstaly doma – začala výuka na dálku. Stačí mít mobilní telefon (popř. tablet nebo počítač) s připojením na internet a může se hned začít.  Jak to vypadá v praxi?

Děti se učí podle rozvrhu hodin stejně jako ve škole. Žáci druhých tříd mají každý den hodinu čínštiny, matematiky, angličtiny a tělocviku. Kromě těchto čtyř vyučovacích hodin mají také třídnickou hodinu (pondělí), praktické práce (úterý), výtvarnou výchovu (středa), prvouku (čtvrtek) a hudbení výchovu (pátek).… >>

Mistr Lao-c’ seděl  bez jediného pohybu jako socha z kamene, pohroužen v meditaci.
Jeho žák Keng Sang-čchu spěšně vstoupil a potichu řekl: „Pane, mistr Kchung Čchiu opět přišel!“
„Že ho prosím…“
„Jak se vám daří, vážený mistře?“ zvolal Konfucius a s obřadnou uctivostí se ukláněl.
„Jsem stále, jaký jsem,“ odvětil Lao-c’. „A vy? … Přečetl jste už všechny posvátné spisy, které tu máme?“
„Ano, všechny. Ale…“ Konfucius měl rozrušený výraz, což se u něho dosud nikdy nestalo.… >>

Od naší poslední procházky po Kantonu (viz Kanton v roušce) uplynul měsíc, mezitím přišlo jaro a růst počtu nakažených koronavirem se v Kantonu zastavil. Mnoho lidí už chodí do práce, někteří však stále zůstávají v dobrovolné domácí izolaci. Život se pomalu vrací do svých kolejí, s příchodem jara svítá i naděje, že epidemie za pár týdnů (či měsíců) skončí.
A jak to dnes vypadá venku?